No právě že už jsme byli v nemocnici v Přerově (už nikdy více)na nic nepřišli tak je podle nich všechno v pořádku tak teď jsem si vyžádala u naší dětské to vyšetření v Olomouci (ona sama by nás snad nikam neposlala, říkala že vydržíme do třetího měsíce a pak že nás někam pošle ale to už jsem musela zakročit. Ať už v nemocnici nebo u dětské, kdekoliv se mi dostalo jen rady ať vydržím že se to časem zlepší, že některé děti jsou hold ukřičené apod. chytré rady - jsem už na ně alergická. Když jsem všude říkala že toto není normální tak mě nikdo nebere vážně. Jedině kam nás velice poslala naše dětská bylo na neurologii že malá nechce zvedat hlavičku (ano přiznávám že jsem ji na bříško nedávala příliš často ale kdo by taky dával, když vám dítě zvrací a nebo strašně řve, tak jsem byla ráda když usla a né ji budit a dávat na bříško, samozřejmě před jídlem jsem ji dávala). Když je v klidu tak ji zvedne ale většinou strašně pláče takže jen leží. Já si myslím že až se nám spraví (jestli vůbec) to papání a ustane ten křik a bude v pořádku a v klidu tak se začne rozvíjet ale teď pokud ji něco neustále bolí tak se nedivím že se jí nechce. Na neurologii nám byla doporučena rehabilitace (to bych už opravdu nedala, ne teď)že jsme opoždění (díky jejím zažívacím či jakým potížím)ale na to já teď s.... Manžel už tam vybuchl, místo toho abysme řešili ten nejzávažnější důvod co nás trápí tak nás budou honit po hovadinách. Řekl té doktorce že jestli když nebudeme chodit na ty rehabilitace tak malá umře nebo snad bude postižená nebo co. Sama doktorka vyděla jak jsem už tak vyřízená a že nejdřív opravdu potřebujeme vyřešit důležitější věc než je nějaké cvičení. Vím že je to taky důležité ale ne teď. Jestli bude lozit, sedět a chodit o nějaký ten měsíc později tak to mi nevadí hlavní je aby se konečně najedla a byla klidnější a spokojenější. je toho opravdu už moc, moc, moc.
In reply to to bych asi zasla za dr a by martina2105
No právě že už jsme byli v nemocnici v Přerově (už nikdy více)na nic nepřišli tak je podle nich všechno v pořádku tak teď jsem si vyžádala u naší dětské to vyšetření v Olomouci (ona sama by nás snad nikam neposlala, říkala že vydržíme do třetího měsíce a pak že nás někam pošle ale to už jsem musela zakročit. Ať už v nemocnici nebo u dětské, kdekoliv se mi dostalo jen rady ať vydržím že se to časem zlepší, že některé děti jsou hold ukřičené apod. chytré rady - jsem už na ně alergická. Když jsem všude říkala že toto není normální tak mě nikdo nebere vážně. Jedině kam nás velice poslala naše dětská bylo na neurologii že malá nechce zvedat hlavičku (ano přiznávám že jsem ji na bříško nedávala příliš často ale kdo by taky dával, když vám dítě zvrací a nebo strašně řve, tak jsem byla ráda když usla a né ji budit a dávat na bříško, samozřejmě před jídlem jsem ji dávala). Když je v klidu tak ji zvedne ale většinou strašně pláče takže jen leží. Já si myslím že až se nám spraví (jestli vůbec) to papání a ustane ten křik a bude v pořádku a v klidu tak se začne rozvíjet ale teď pokud ji něco neustále bolí tak se nedivím že se jí nechce. Na neurologii nám byla doporučena rehabilitace (to bych už opravdu nedala, ne teď)že jsme opoždění (díky jejím zažívacím či jakým potížím)ale na to já teď s.... Manžel už tam vybuchl, místo toho abysme řešili ten nejzávažnější důvod co nás trápí tak nás budou honit po hovadinách. Řekl té doktorce že jestli když nebudeme chodit na ty rehabilitace tak malá umře nebo snad bude postižená nebo co. Sama doktorka vyděla jak jsem už tak vyřízená a že nejdřív opravdu potřebujeme vyřešit důležitější věc než je nějaké cvičení. Vím že je to taky důležité ale ne teď. Jestli bude lozit, sedět a chodit o nějaký ten měsíc později tak to mi nevadí hlavní je aby se konečně najedla a byla klidnější a spokojenější. je toho opravdu už moc, moc, moc.