ahoj, asi taky radu nemám (rozhodně ne zaručenou), ale nám se moc plácání nevyplatilo (sem tam na zadek dám, ale to už jde fakt do tuhýho...jinak to vypadalo tak, že jsem pořád plácala po zadcích a čím víc jsem to dělala tím to bylo horší - u obou dětí - oba jsou nejspíš v porovnáním s tvým synekm kliďáci, synek si "nechá vysvětlit" dcerka je ale palice dubová). co u nás zabírá - chceš se vztekat, tak se vztekej, ale někde v koutku, nechci se na tebe dívat....buď jdou do koutku sami, ev. je tam dovedu(dotáhnu). snažím se dodržovat sliby - ještě jednou to uděláš, dám ti na zadek/hračku odnesu/nedostaneš nic jinýho k jídlu/nebude sladkost/nepůjdeme na písek... ale taky splním - když sníš celý oběd můžeš si vzít na spaní tohle auto/když vydržíte v obchodě nezlobit můžete se pak svést v teréňáku/půjdu se s vámi koukat na pohádku... když mi dítko předvádí to co popisuješ (začne se propínat, vztekat, kopat) a cítím, že nemá smysl ho nechat vztekat, tak ho čapnu, pevně ho chytím aby nemohlo kopat a mlátit (ale neberu ho do náruče, nechávám ho na zemi - má to svůj význam) a pevně ho držím a držím a držím, když to jde, tak třeba hladím ve vlasech, zádech....ono se zklidní (ze začátku to trvalo dlouho, třeba 20 minut, ale pomohlo to)
kolikrát se s nervama taky neudržím a řvu po nich, ale vždycky bylo efektivnější je buď nechat vyvztekat samotný a nebo být s nimi, když se vztekají - je to prostě emoce, kterou by neměli potlačovat, ale se kterou by se měli naučit zacházet, když je budeme nutit, aby se "nevztekali", tak nebudou vědět, jak s tím dál nakládat.
synkovi je dneska 3,5 roku a je schopný řícct, že se zlobí, že se třeba zlobí na mě, protože jsem byla např. nespravedlivá. ale samozřejmě, že ječící výlevy, kdy kope kolem sebe, bulí, ječí, zalyká se má sem tam pořád (sama za sebe, kdybych dokázala být spontánní, kolikrát bych se vzteky válela po zemi taky a mlátila pěsičkama do podlahy)
tak třeba by to u vás taky mohlo aspoň trochu pomoct
ahoj, asi taky radu nemám (rozhodně ne zaručenou), ale nám se moc plácání nevyplatilo (sem tam na zadek dám, ale to už jde fakt do tuhýho...jinak to vypadalo tak, že jsem pořád plácala po zadcích a čím víc jsem to dělala tím to bylo horší - u obou dětí - oba jsou nejspíš v porovnáním s tvým synekm kliďáci, synek si "nechá vysvětlit" dcerka je ale palice dubová).
co u nás zabírá - chceš se vztekat, tak se vztekej, ale někde v koutku, nechci se na tebe dívat....buď jdou do koutku sami, ev. je tam dovedu(dotáhnu).
snažím se dodržovat sliby - ještě jednou to uděláš, dám ti na zadek/hračku odnesu/nedostaneš nic jinýho k jídlu/nebude sladkost/nepůjdeme na písek... ale taky splním - když sníš celý oběd můžeš si vzít na spaní tohle auto/když vydržíte v obchodě nezlobit můžete se pak svést v teréňáku/půjdu se s vámi koukat na pohádku...
když mi dítko předvádí to co popisuješ (začne se propínat, vztekat, kopat) a cítím, že nemá smysl ho nechat vztekat, tak ho čapnu, pevně ho chytím aby nemohlo kopat a mlátit (ale neberu ho do náruče, nechávám ho na zemi - má to svůj význam) a pevně ho držím a držím a držím, když to jde, tak třeba hladím ve vlasech, zádech....ono se zklidní (ze začátku to trvalo dlouho, třeba 20 minut, ale pomohlo to)
kolikrát se s nervama taky neudržím a řvu po nich, ale vždycky bylo efektivnější je buď nechat vyvztekat samotný a nebo být s nimi, když se vztekají - je to prostě emoce, kterou by neměli potlačovat, ale se kterou by se měli naučit zacházet, když je budeme nutit, aby se "nevztekali", tak nebudou vědět, jak s tím dál nakládat.
synkovi je dneska 3,5 roku a je schopný řícct, že se zlobí, že se třeba zlobí na mě, protože jsem byla např. nespravedlivá. ale samozřejmě, že ječící výlevy, kdy kope kolem sebe, bulí, ječí, zalyká se má sem tam pořád (sama za sebe, kdybych dokázala být spontánní, kolikrát bych se vzteky válela po zemi taky a mlátila pěsičkama do podlahy)
tak třeba by to u vás taky mohlo aspoň trochu pomoct