Děkuji za příspěvek. Ačkoli nevím, jak bych to zvládla sama,tak na potrat opravdu nechci. Mám už léta problémy,takže vůbec,že se zadařilo je zázrak a víckrát by už nemuselo. Taky bych s tím ani neuměla žít. Reakce Tvého přítele se dala více méně chápat,ale toho mého moc ne. Přeci jen to nebylo: "stalo se",ale plánované a o to víc mě to vzalo. Vím,že je dobrý táta a byl by a nemůžu říct,že by se ani o mě dobře nestaral. Nevím,nechápu co se mohlo stát. Kdyby aspon komunikoval, mluvil,tak by mi třeba bylo o něco lépe než takhle, když vím,že se všude chová jako by nic a co se týče nás, tak jako by nás ani neznal... Čas mu určitě dám,ale kolik, jak dlouhou dobu nevím.
In reply to Ahoj, nedá mi to by markyma78
Děkuji za příspěvek.
Ačkoli nevím, jak bych to zvládla sama,tak na potrat opravdu nechci. Mám už léta problémy,takže vůbec,že se zadařilo je zázrak a víckrát by už nemuselo. Taky bych s tím ani neuměla žít.
Reakce Tvého přítele se dala více méně chápat,ale toho mého moc ne. Přeci jen to nebylo: "stalo se",ale plánované a o to víc mě to vzalo. Vím,že je dobrý táta a byl by a nemůžu říct,že by se ani o mě dobře nestaral. Nevím,nechápu co se mohlo stát. Kdyby aspon komunikoval, mluvil,tak by mi třeba bylo o něco lépe než takhle, když vím,že se všude chová jako by nic a co se týče nás, tak jako by nás ani neznal... Čas mu určitě dám,ale kolik, jak dlouhou dobu nevím.