ahojky, je to bohužel smutné, ale takový je život. Mě zemřel nedávno taťka ve 42 letech po tom, co 9 měsíců ležel v nemocnici v komatu po nehodě. Nechal po sobě malého 3 letého synka a mě a ségru. Tři týdny na to jsem letos v lednu zjistila, že jsem těhotná. Potom se řešilo mamčino stěhování, když jsem byla v pátém měsíci. Nebyla chvíle klidu. No a na finále nám v červnu zemřela babička. Takže pro mě letošní rok, kromě těhotenství, nepřinesl taky nic dobrýho. Ale myslím, že nejsme sami. Takových "pohnutých" osudů je celá řada. Chce to prostě zatnout zuby a jít dál.
ahojky, je to bohužel smutné, ale takový je život. Mě zemřel nedávno taťka ve 42 letech po tom, co 9 měsíců ležel v nemocnici v komatu po nehodě. Nechal po sobě malého 3 letého synka a mě a ségru. Tři týdny na to jsem letos v lednu zjistila, že jsem těhotná. Potom se řešilo mamčino stěhování, když jsem byla v pátém měsíci. Nebyla chvíle klidu. No a na finále nám v červnu zemřela babička. Takže pro mě letošní rok, kromě těhotenství, nepřinesl taky nic dobrýho. Ale myslím, že nejsme sami. Takových "pohnutých" osudů je celá řada. Chce to prostě zatnout zuby a jít dál.