Přidat komentář

Nejsi sama,je nás hodně.Snad každá má takové pocity,některé z nás častěji (třeba já) Mě je 27 let,než jsem měla malou žila jsem život naplno,hodně jsem cestovala,jezdila kde se mi chtělo a kdy....Spousta lidí kolem,prostě něco jako ty.
Teď mám 19ti měsíční dceru a čekám tak nějak nečekaně druhé...Chlap pracuje každý den i o víkendech do večera (do 8 +-)
Babičky jsou "nefunkční" nebo jak se tomu dnes říká. Kamarádky jsou fuč...prostě najednou nic,taková ta prázdnota.Jako by o nás už ani nikdo nestál,přátelé už nevolají ať jdeme probdít noc,zájem opačného pohlaví už také tak nějak opadl,není divu věčně přes tašky s nakupem,kočárek,pupík a dceru nejsem ani vidět. Návštěvy už také moc nechodí,asi nikoho moc nebaví přeřvávat se s dcerkou...a tak bych mohla pokračovat do nekonečna :(
Taky bych uvítala nějakou normální holku,která prožívá to co já,ale nejsou ( Mám pocit,že všechny ostatní jsou tak nějak šťastné v tomhle stavu ) Mám strach o tom s někým mluvit,lidi to nechápou,ale často mám pocit jakoby mj život skončil a já už budu jen matkou,kuchařkou,uklízečkou....že už nikdy nebudu nezávislá,hezky upravená,oblíbená...
Škoda že jsem z opačné strany republiky hned bych zašla na kafe ;)