Miru, nic si z toho nedělej... já jsem teprve v začátku 2.trimestru a takhle vyšiluju už minimálně 2 týdny... }:) Samotnou mě to strašně štve a když si ještě představím, že jsem zatím nepřibrala, těhulkovství na mě není (kromě zvětšených prsou skoro o 2 čísla) vidět a že ty horší chvíle, kdy si budu připadat jako slon a naprosto asexuální teprve přijdou, je mi z toho už teď do breku... :r: Můžu ti jen říct - buď ráda, že máš vedle sebe chlapa, který pochody tvých hormonů chápe a dokáže se s nimi (i když svým způsobem a pro tebe někdy nepochopitelným) vyrovnat... Ten můj to zatím moc nechápe... Neustále se ptá, proč znovu pláču a když mu popravdě řeknu, že vlastně ani nevím, skoro se až naštve... :00: Moje stížnosti na to, že si s takovýma prsama připadám jak dojná kráva, že se na sebe nemůžu ani podívat, protože to je jinak, než dřív, tohle jsem nikdy neměla a pupínky všude v tváři a dekoltu jsou pro mě něco jako pro Kolumba objevení Ameriky, přechází buď mlčky, nebo s herónským "děláš, jakobys byla jediná těhotná ženská na světě!" ... Já mu na to většinou už v slzách odpovím, že jsem jediná JEHO těhotná ženská a že by se podle toho měl zařídit on a uteču se vyřvat někam za dům :-) Tak si obvykle uvědomím, že asi fakt blbnu, že ne on, ale já se musím smířit s tím, že těch 90-60-90 asi ještě dlouho (jestli vůbec někdy) mít nebudu a že on vlastně není ten, kdo si zaslouží moje výbuchy.... No... Prostě a jednoduše - vím, jak na tom jsi a chci, abys věděla, že nejen já, ale i určitě spousta jiných těhulek, jsme s tebou a některé se chováme i hůř :-D Pac a pusu na pupík těhulka Terka :k:
Miru, nic si z toho nedělej... já jsem teprve v začátku 2.trimestru a takhle vyšiluju už minimálně 2 týdny... }:) Samotnou mě to strašně štve a když si ještě představím, že jsem zatím nepřibrala, těhulkovství na mě není (kromě zvětšených prsou skoro o 2 čísla) vidět a že ty horší chvíle, kdy si budu připadat jako slon a naprosto asexuální teprve přijdou, je mi z toho už teď do breku... :r: Můžu ti jen říct - buď ráda, že máš vedle sebe chlapa, který pochody tvých hormonů chápe a dokáže se s nimi (i když svým způsobem a pro tebe někdy nepochopitelným) vyrovnat... Ten můj to zatím moc nechápe... Neustále se ptá, proč znovu pláču a když mu popravdě řeknu, že vlastně ani nevím, skoro se až naštve... :00: Moje stížnosti na to, že si s takovýma prsama připadám jak dojná kráva, že se na sebe nemůžu ani podívat, protože to je jinak, než dřív, tohle jsem nikdy neměla a pupínky všude v tváři a dekoltu jsou pro mě něco jako pro Kolumba objevení Ameriky, přechází buď mlčky, nebo s herónským "děláš, jakobys byla jediná těhotná ženská na světě!" ... Já mu na to většinou už v slzách odpovím, že jsem jediná JEHO těhotná ženská a že by se podle toho měl zařídit on a uteču se vyřvat někam za dům :-) Tak si obvykle uvědomím, že asi fakt blbnu, že ne on, ale já se musím smířit s tím, že těch 90-60-90 asi ještě dlouho (jestli vůbec někdy) mít nebudu a že on vlastně není ten, kdo si zaslouží moje výbuchy.... No... Prostě a jednoduše - vím, jak na tom jsi a chci, abys věděla, že nejen já, ale i určitě spousta jiných těhulek, jsme s tebou a některé se chováme i hůř :-D Pac a pusu na pupík těhulka Terka :k: