aha, tak to mě mrzí, že ségru zatím vnímá takhle. ale děti je třeba někdy brát s rezervou - nemají pojem o čase, nedokáží si představit, že mohou být věci napořád (jasně, co nechceme hodíme do koše, ale když to pak zase chceme už nedomyslí...). co si tak vzpomínám, tak synek blbě snášel, když se dcerka naučila něco novýho - když začala víc vnímat a chtěla pozornost (cca ten 3. měsíc), pak když se začala přetáčet postupně lézt a dolezla si pro "jeho" hračky a nejhorší to bylo, když se začala stavět a už dosáhla na gauč a stolek, kam si toník dával hračky, aby mu je mimi nesebralo. asi bych se tu její negaci nesnažila dramatizovat a když by to šlo tak na ní třeba a ni nereagovala (samozřejmě, že kdyby měla tendence jí ublížit, tak je třeba zasáhnout). kolem toho roku se to tak usadilo a je z nich konečně dvojka. Toník míval hysteráky, když mu Leuška něco sebrala, nebo kolikrát stačilo aby jenom pomyslel, že by mu to mohla malá sebrat (spustil kravál, že "mimi jde, mimi jde" a mimi mělo na práci uplně něco jinýho.) ale i to je pořád lepší a lepší. některý dětiˇňuchňají miminka od narození a některý ne - náš syn taky nic moc nedělal - stál, koukal na ní, někdy se jí snažil podat auto, když řvala (protože viděl, že jí sem tam štěrcháme hračkama nad obličejíkem) a pak byl otrávenej, že si ho nebere (v těch jejích dvou měsících). třeba ještě jí nikdy nevzal do náruče (naštěstí) a neměl tendence jí od někud někam přemisťovat. Nicméně mi taky sem tam nezapomene říct, že mám dát miminko spinkat (jo, sám od sebe jí neřekne jménem, je to prostě mimi nebo miminko). Držím pale ať si Anička na Lucinku rychle zvykne ať máš o jednu starost míň...třeba si za 3/4 roku budou spolu hrát ;)
In reply to Díky za uklidnění, by Dani83
aha, tak to mě mrzí, že ségru zatím vnímá takhle. ale děti je třeba někdy brát s rezervou - nemají pojem o čase, nedokáží si představit, že mohou být věci napořád (jasně, co nechceme hodíme do koše, ale když to pak zase chceme už nedomyslí...).
co si tak vzpomínám, tak synek blbě snášel, když se dcerka naučila něco novýho - když začala víc vnímat a chtěla pozornost (cca ten 3. měsíc), pak když se začala přetáčet postupně lézt a dolezla si pro "jeho" hračky a nejhorší to bylo, když se začala stavět a už dosáhla na gauč a stolek, kam si toník dával hračky, aby mu je mimi nesebralo.
asi bych se tu její negaci nesnažila dramatizovat a když by to šlo tak na ní třeba a ni nereagovala (samozřejmě, že kdyby měla tendence jí ublížit, tak je třeba zasáhnout). kolem toho roku se to tak usadilo a je z nich konečně dvojka. Toník míval hysteráky, když mu Leuška něco sebrala, nebo kolikrát stačilo aby jenom pomyslel, že by mu to mohla malá sebrat (spustil kravál, že "mimi jde, mimi jde" a mimi mělo na práci uplně něco jinýho.) ale i to je pořád lepší a lepší.
některý dětiˇňuchňají miminka od narození a některý ne - náš syn taky nic moc nedělal - stál, koukal na ní, někdy se jí snažil podat auto, když řvala (protože viděl, že jí sem tam štěrcháme hračkama nad obličejíkem) a pak byl otrávenej, že si ho nebere (v těch jejích dvou měsících). třeba ještě jí nikdy nevzal do náruče (naštěstí) a neměl tendence jí od někud někam přemisťovat. Nicméně mi taky sem tam nezapomene říct, že mám dát miminko spinkat (jo, sám od sebe jí neřekne jménem, je to prostě mimi nebo miminko).
Držím pale ať si Anička na Lucinku rychle zvykne ať máš o jednu starost míň...třeba si za 3/4 roku budou spolu hrát ;)