Ahoj čtu tu tvůj příspěvěk a běhá mi mráz po zádech......je mi to upřímně líto a bohužel nevím doslova jaký to je mě trvalo první mimi devět měsíců a ted druhé mimi dva měsíce......ale znám holčinu (sestry kamarádky sestra)která ted oslaví 36 od 29 let se snažila o miminko.....vždy otěhotněla na první pokus ale do šestého týdne pokaždé potratila celkem děvět samovolných potratů a mezi tím ruzné prášky vyšetření i umělé oplodnění zkoumání genů,atd.... Po šesti letech trápení řekla vzteky že už žádný dítě nechce a pak to přišlo.....znovu těhotenství.....v šestém týdnu opět krvácení (další nervy)ale plod se držel....když překonaly tohle období přišly genetiské testy a další rána....podezření na Dawnův syndrom...běhalo ji hlavou..takových potratů a ted když se to drží tak je to takhle nemocné...pak přišly testy plodové vody....čekání a pak zpráva že syndrom je vyloučen.....takže úleva....ale celé těhotenství nic nekupovala nic neměla jen byla v klidu doma a čekala co bude....ke konci těhu to vypadalo že porodí v šestém nebo sedmém měsíci nakonec se to povedlo a miminko vydrželo až do začátku devátého měsíce....a ted v sobotu ve 37tt se poprvé po sedmi letech trápení potratů a zklamání koukla na svého čerstvě narozeného syna......tak ti tímhle chci jen říct že i když to po třech letech vzdáváš tak je tu vždycky naděje.... držím ti palce vím je to nespravedlivé že ten kdo to nechce do toho vlítne a ten kdo po tom touží tak mu to trvá a nebo to nejde......Držím ti palce.......Dena
Ahoj čtu tu tvůj příspěvěk a běhá mi mráz po zádech......je mi to upřímně líto a bohužel nevím doslova jaký to je mě trvalo první mimi devět měsíců a ted druhé mimi dva měsíce......ale znám holčinu (sestry kamarádky sestra)která ted oslaví 36 od 29 let se snažila o miminko.....vždy otěhotněla na první pokus ale do šestého týdne pokaždé potratila celkem děvět samovolných potratů a mezi tím ruzné prášky vyšetření i umělé oplodnění zkoumání genů,atd.... Po šesti letech trápení řekla vzteky že už žádný dítě nechce a pak to přišlo.....znovu těhotenství.....v šestém týdnu opět krvácení (další nervy)ale plod se držel....když překonaly tohle období přišly genetiské testy a další rána....podezření na Dawnův syndrom...běhalo ji hlavou..takových potratů a ted když se to drží tak je to takhle nemocné...pak přišly testy plodové vody....čekání a pak zpráva že syndrom je vyloučen.....takže úleva....ale celé těhotenství nic nekupovala nic neměla jen byla v klidu doma a čekala co bude....ke konci těhu to vypadalo že porodí v šestém nebo sedmém měsíci nakonec se to povedlo a miminko vydrželo až do začátku devátého měsíce....a ted v sobotu ve 37tt se poprvé po sedmi letech trápení potratů a zklamání koukla na svého čerstvě narozeného syna......tak ti tímhle chci jen říct že i když to po třech letech vzdáváš tak je tu vždycky naděje.... držím ti palce vím je to nespravedlivé že ten kdo to nechce do toho vlítne a ten kdo po tom touží tak mu to trvá a nebo to nejde......Držím ti palce.......Dena