Přidat komentář

mě se právě taky strašně moc lidí divilo, že si pořizuju takový luxus jako je sourozenecký kočár, když přece dvouletý dítě umí chodit....kdybych chodila akorát na hřiště na konci ulice, tak neřeknu, ale nejsem řidič a 80% všech nákupů dělám s dětma (naložim košík, batoh a valíme), chodím na úřady, poštu, k doktorům, za kámoškama, všechno je daleko. jasně, můžu jezdit MHD, ale už se vidim, jak soukám stydlivýho Tondu do autobusu s tím, ať si někam sedne a několikrát se doporošuju ostatních cestujících, jestli mi pomůžou vytáhout kočár :spid: a čekat, jestli náhodou nepojede nízkopodlažní :!k: to bych tam mohla vystát důlek.
a hlavně - taky ráda chodím pěšky, my si tyhle nákupy spojíme s procházkou, Toníka v parku vypustím z kočárku, ať pěkně šlape a když je potřeba jít rychle, tak ho prostě naložim a jedeme. Jinak Toníkovi budou za měsíc tři a taky pořád jezdí. Vím, že by ušel třeba pět kilometrů, ale přece si nemůžu z nákupu chleba, mlíka, jogurtů a fláku masa udělat celodenní výlet. mám v plánu koncem léta dát do prodeje ten náš milovanej tandem, ještě prodat bebecar (je super, ale na řízení jednou rukou moc těžkej a hůř ovladatelnej, chci si koupit malou lehkou tříkolku (jané nebo quinny) a jestli budu mít možnost si od někoho půjčit skate, tak budu šťastná