Ahoj, tak to sluníčko...musí si na něj pomalu zvykat. Nevím jestli vadí na začátku všem dětem, ale u nás se ze začátku při jakýmkoli sluníčku taky plakalo..Určitě bych se snažila, aby na něj nešlo to přímé sluníčko, jak sama píšeš, ale jinak se snaž ho s ním pomalu seznamovat...takže třeba doma být zatemněno nemusí...chce to trošku trénink a bude hned líp ;) A s tím seznámením...taky jsem jezdila pořád sama...já nejsem moc otevřený typ, takže takový to "neboj, to se s kočárem hned seznámíš" u mě rozhodně neplatilo...Zmohla jsem se tak akorát na opětovaný úsměv s maminkama, se kterýma jsme se potkávaly často. Já nakonec zašla na sraz holek tady od tud, i když srazová nejsem už vůbec. Byla to trošku katastrofa, malej byl protivnej a já tam nevydržela ani hodinu a omluvila jsem se a šla zase domů. No ale nakonec to k něčemu bylo..ještě jsem se sešla s jednou mamčou, která tehdy na ten sraz nemohla a s tou jsme si padly do oka. A ona se zase stýkala ještě s pár ostatníma...a nakonec už s holkama trávím téměř dva roky jednou týdně krásné dvě hodinky u kafíčka. V létě na zahrádce, v zimě v cukrárně. Chce to trošku odvahy a i nějaký ten "trapas" nebo neúspěch risknout. Uvidíš, bude ti hned líp!
Ahoj, tak to sluníčko...musí si na něj pomalu zvykat. Nevím jestli vadí na začátku všem dětem, ale u nás se ze začátku při jakýmkoli sluníčku taky plakalo..Určitě bych se snažila, aby na něj nešlo to přímé sluníčko, jak sama píšeš, ale jinak se snaž ho s ním pomalu seznamovat...takže třeba doma být zatemněno nemusí...chce to trošku trénink a bude hned líp ;)
A s tím seznámením...taky jsem jezdila pořád sama...já nejsem moc otevřený typ, takže takový to "neboj, to se s kočárem hned seznámíš" u mě rozhodně neplatilo...Zmohla jsem se tak akorát na opětovaný úsměv s maminkama, se kterýma jsme se potkávaly často. Já nakonec zašla na sraz holek tady od tud, i když srazová nejsem už vůbec. Byla to trošku katastrofa, malej byl protivnej a já tam nevydržela ani hodinu a omluvila jsem se a šla zase domů. No ale nakonec to k něčemu bylo..ještě jsem se sešla s jednou mamčou, která tehdy na ten sraz nemohla a s tou jsme si padly do oka. A ona se zase stýkala ještě s pár ostatníma...a nakonec už s holkama trávím téměř dva roky jednou týdně krásné dvě hodinky u kafíčka. V létě na zahrádce, v zimě v cukrárně. Chce to trošku odvahy a i nějaký ten "trapas" nebo neúspěch risknout. Uvidíš, bude ti hned líp!