ahoj :a: , zaměř svoji pozornost a péči maximálně na miminko, jsi v šestinedělí, potřebuješ klid, dostatek mléka, jídla, pohodu. Ostatní s partnerem bych řešila až po šestinedělí. Těžko říct, je-li to jeho chování způsobeno věkem a nedovyvinutostí či má prostě takovou povahu. Já jsem rozvedená, 2. dítě mám s jiným. Předchozí vztah stál za prd. Byli jsme spolu 10 let, jen ze zvyku, kvůli podnikání, cestování, to jediné nás spojovalo. Dítě jsme měli spolu po 7 letech vztahu /byl to syn, kterého si moc přál/, před tím jsme se 1x rozešli a zas dali dokupy, nakonec se i vzali. Měl milenku a ne jednu, střídal to jak na běžícím pásu už od mého těhotenství, občas mi nějakou ubalil, citově mě vydíral, já měla sebevědomí na bodu 0. Pořád jsem ho omlouvala, diskutovat nechtěl. V diskuzi viděl nějaký řešící se problém a ty on nechtěl! Chtěl zažívat jen takovou tu slast s novou láskou, která bývá ze začátku vztahu, tedy vše pěkné, nové, žádné starosti, problémy. Hledal ideál. Jsem ráda, že jsem měla odvahu se rozvést. Však ten hambuk u několikaletého soudu, nechtěl vůbec platit na syna. Nyní jsem šťastná, že jsem jinde, s jiným partnerem a máme mimčo, které nás hodně jako i 1. syn spojuje, máme společné zájmy, uvažování, plány. A můj ex? Vystřídal x milenek /už to nebylo to zakázané ovoce, takže asi nic moc/ a střídá dodnes. S jednou si pořídil také dítě, ta už s ním nebydlí, další zdrhla i s dítětem ještě před tím, než se projevil, zažily násilí, buzeraci, byly na vše samy. Znám to z vyprávění od syna, kterého si bere 2x do roka k sobě, aby se neřeklo. Je mu 40, neustále hledá, nenachází, protože ideál holt neexistuje a každá holka i z té diskotéky chce časem trvalejší vztah a miminko, tedy závazek. Neznám Tě blíž, ale myslím si, že ten Tvůj je podobný mému bývalému. A raději odejít dřív, než si pak hojit léta rány nejen fyzické. Hodně síly a štěstí. :ooo:
ahoj :a: ,
zaměř svoji pozornost a péči maximálně na miminko, jsi v šestinedělí, potřebuješ klid, dostatek mléka, jídla, pohodu. Ostatní s partnerem bych řešila až po šestinedělí. Těžko říct, je-li to jeho chování způsobeno věkem a nedovyvinutostí či má prostě takovou povahu.
Já jsem rozvedená, 2. dítě mám s jiným.
Předchozí vztah stál za prd. Byli jsme spolu 10 let, jen ze zvyku, kvůli podnikání, cestování, to jediné nás spojovalo. Dítě jsme měli spolu po 7 letech vztahu /byl to syn, kterého si moc přál/, před tím jsme se 1x rozešli a zas dali dokupy, nakonec se i vzali. Měl milenku a ne jednu, střídal to jak na běžícím pásu už od mého těhotenství, občas mi nějakou ubalil, citově mě vydíral, já měla sebevědomí na bodu 0. Pořád jsem ho omlouvala, diskutovat nechtěl. V diskuzi viděl nějaký řešící se problém a ty on nechtěl! Chtěl zažívat jen takovou tu slast s novou láskou, která bývá ze začátku vztahu, tedy vše pěkné, nové, žádné starosti, problémy. Hledal ideál. Jsem ráda, že jsem měla odvahu se rozvést. Však ten hambuk u několikaletého soudu, nechtěl vůbec platit na syna.
Nyní jsem šťastná, že jsem jinde, s jiným partnerem a máme mimčo, které nás hodně jako i 1. syn spojuje, máme společné zájmy, uvažování, plány. A můj ex? Vystřídal x milenek /už to nebylo to zakázané ovoce, takže asi nic moc/ a střídá dodnes. S jednou si pořídil také dítě, ta už s ním nebydlí, další zdrhla i s dítětem ještě před tím, než se projevil, zažily násilí, buzeraci, byly na vše samy. Znám to z vyprávění od syna, kterého si bere 2x do roka k sobě, aby se neřeklo. Je mu 40, neustále hledá, nenachází, protože ideál holt neexistuje a každá holka i z té diskotéky chce časem trvalejší vztah a miminko, tedy závazek.
Neznám Tě blíž, ale myslím si, že ten Tvůj je podobný mému bývalému. A raději odejít dřív, než si pak hojit léta rány nejen fyzické.
Hodně síly a štěstí.
:ooo: