Přidat komentář

Čauky Jančo,
knížku ještě nemám, neměli ji, tak ji mám objednanou. Dám ti určo vědět, až se do ní po nocích zažeru:) Dneska bylo další extempore, až se manža divil. Potkali jsem se na schodišti se švárou, švagrovou a tchýní. Hanička si to šinula ke švagrový, nadšená že vidí tetu. Tchýně to psychicky neunesla a ihned si ji vzala do náručí a teatrálně spustila, jak se dlouho neviděly, pusinkovala jí jak praštěná, no co budu dál popisovat, prostě herečka hadr a to jí viděla včera večer. Poprosila jsem jí, ať mi jí dá na přezutí, páč mi malej řval hlady, tak jsem chvátala domů. "Tak tady jí máš" mi odsekla, pak jí táhla rovnou k sobě bez nějakýho slova. Řekla jsem jí, že už jí může pustit, že už je šikulka a po schodech nahoru už chodí sama. Myslela jsem to jako pochvalu, žádnou urážku, no a ona na to: No, bóže, vždyť jí nic nedělám. Samozřejmě zase hrála divadlo před ostatníma, včera byla naprosto milionová na návštěvě. No, já už s ní fakt končím. Pokud přijde ráno na návštěvu, tak jí to vrátím. Babičko, co potřebuješ? Jdeš za dětma? Tak to nech na večer, až přijdeš z práce (to nepřijde, protože bude utahaná:) a pokud bude mít hlemzy, tak řeknu Haničko, rozluč se s babičkou, babička musí nakrmit slepičky. To je její výmluva, když cejtí, že je nezvaná a nebo se jí Hanička nevěnuje. Já už na ní peču. Ať si o mě myslí, že jsem drzá nebo ne, je mi to jedno, hlavně že budu mít doma klid. Ať si ty jedovatiny a blbý nálady zkouší dole u sebe na tchána.
Včera teda už jsem jednu chvilku taky na ní chtěla vyjet. My večeříme a ona tam přinese Haničce ňamku. Samozřejmě co dítě udělá? Večeři nechce a řve, že chce to dobrý. To jsem se už fakt měla ohradit, že to snad nemyslí vážně. Tak to snad dám do kuchyně nebo prostě mimo její dohled než to sní, ne? Příště jí poděkuju, že nechceme, že máme všeho pro děti dost. Opravdu ten přechod by se měl zrušit. Od tý doby co je v přechodu ty její jedovatosti snášíme my. Když přijedou její další dvě děti, tak to se krotí a je na ně vyzbrojená tou nejlepší náladou a já jsem za tu špatnou. Na nás domácí peče. I když teď co vycítila, že už si toho tolik nenechám líbit, tak začala dolejzat. Tobě to sluší a všimla jsem si na šňůře, že máš krásnou podprsenku. Já už jí tyhle falešnosti ale nebaštim. Není tvoje tchýně taky v přechodu?:)
S tím rádoby pomáháním na mě vyrukovala taky. Ono je fakt lepší si všechno udělat sám a spoléhat se jen sama na sebe. Páč když přijímáš její pomoc, zavazuješ se ji tím a je to jak Danajskej dar. Když všechno nebude po jejím, budeš ta nevděčná ty. To už jsem si taky vyslechla, jak mě přijali s otevřenou náručí a já jsem za to nevděčná. Pokud to znamená, že chci si dělat věci ve své domácnosti a výchově dětí po svém a ne po jejím, tak ano, nevděčná jsem a nestydím se za to. Já si budu žít po svým a ne tak jak po mě chce tchýně. A když se urazí? Tak ať, ať si třeba trhne protézou.
Já vím, že se mi to lehce říká, ale fakt řešením je neřešit tchýni. Když se s tebou nebaví, tak ať se nebaví. Ona přichází o svojí vnučku a úplně zbytečně. Místo toho aby se některé tchýně těšily z vnoučat, tak dělají zbytečný brikule a ztrpčujou ostatním život. Takže Jančo, neřeš, zkus si říct, že NEMUSÍŠ řešit ty její blbý kecy a nálady a pokud na tebe zase bude něco zkoušet, tak se na ní MILE usměj a řekni jako já: "Jejda, ten přechod by se měl zrušit, co?:) Taky ti moc držím palečky a myslím na tebe, už se těšim na knížku, nejpozději pak ti dám vědět, ju? Páčko