Ne, neboj se, určitě to tak nevyznělo... i když mě osobně třeba to mazání břicha přijde spíš jako takové to normální mazání, třeba po koupání, a to považuji za věc ženy, neumím si představit, že by mi třeba muž mazal ruce, nohy a ostatní části těla... snad teda záda, ty jo, ale na ty si člověk sám nedosáhne... na rozdíl od hlazení břicha, to mi přijde jinak, než mazání krémem... ale jak píšeš, když to vyhovuje oběma, tak nic není zakázané nebo nenormální... Ale přítomnost otce u porodu mi přijde moc fajn (za podmínky, že i on to chce)... mě to moc pomohlo, byla jsem za tuhle možnost velmi ráda a manžel tam být chtěl, takže jsem ho nemusela třeba nutit nebo na něj tlačit... i když jsem měla porod rychlovku, tak mi tam byl děsnou oporou (i když bych v pohodě porodila i bez něho, kdyby na věc došlo) a doufám, že i tentokrát tam bude... teda že to stihne - pracuje v Brně, takže jestli by příští porod měl být rychlejší, než předchozí, tak nejspíš nestihne ani dojet... ale raději krátký porod, než abych čekala, až táta dojede, že... A myslím, že i on byl rád... pochoval si úplně čerstvé miminko, předtím mi podával pití a já mu drtila ruce při kontrakcích a mezitím jsme žertovali... a pak si mimčo šel "ohlídat", když malou šli zvážit, prohlídnout, zabalit a choval ji a fotil a prostě i když většinou to byly jen prkotiny, porodit a zvládnout to vše jsem musela stejně sama, tak jsem jeho přítomnost vnímala velmi pozitivně... první dítě jsem rodila sama, tenkrát to ani nešlo, manžel se to dozvěděl až třetí den, protože já jsem musela ležet a nemohla jsem dojít ani na chodbu k telefonu a mobily nebyly, a já jsem celé ty tři dny byla šíleně nervozní, vyhukaná a nejhorší bylo, že o tom vlastně nikdo nevěděl, až když mě babička nezastihla doma, tak mě začala telefonicky nahánět, jeslti náhodou nerodím a já už byla tři dny maminkou... ale první muž byl voják, byl v Praze a domů jezdil na víkendy a většinou, když byli někde na stavbě, tak jednou za dva týdny...
In reply to Já doufám, že to by femme.fatale
Ne, neboj se, určitě to tak nevyznělo... i když mě osobně třeba to mazání břicha přijde spíš jako takové to normální mazání, třeba po koupání, a to považuji za věc ženy, neumím si představit, že by mi třeba muž mazal ruce, nohy a ostatní části těla... snad teda záda, ty jo, ale na ty si člověk sám nedosáhne... na rozdíl od hlazení břicha, to mi přijde jinak, než mazání krémem... ale jak píšeš, když to vyhovuje oběma, tak nic není zakázané nebo nenormální...
Ale přítomnost otce u porodu mi přijde moc fajn (za podmínky, že i on to chce)... mě to moc pomohlo, byla jsem za tuhle možnost velmi ráda a manžel tam být chtěl, takže jsem ho nemusela třeba nutit nebo na něj tlačit... i když jsem měla porod rychlovku, tak mi tam byl děsnou oporou (i když bych v pohodě porodila i bez něho, kdyby na věc došlo) a doufám, že i tentokrát tam bude... teda že to stihne - pracuje v Brně, takže jestli by příští porod měl být rychlejší, než předchozí, tak nejspíš nestihne ani dojet... ale raději krátký porod, než abych čekala, až táta dojede, že...
A myslím, že i on byl rád... pochoval si úplně čerstvé miminko, předtím mi podával pití a já mu drtila ruce při kontrakcích a mezitím jsme žertovali... a pak si mimčo šel "ohlídat", když malou šli zvážit, prohlídnout, zabalit a choval ji a fotil a prostě i když většinou to byly jen prkotiny, porodit a zvládnout to vše jsem musela stejně sama, tak jsem jeho přítomnost vnímala velmi pozitivně... první dítě jsem rodila sama, tenkrát to ani nešlo, manžel se to dozvěděl až třetí den, protože já jsem musela ležet a nemohla jsem dojít ani na chodbu k telefonu a mobily nebyly, a já jsem celé ty tři dny byla šíleně nervozní, vyhukaná a nejhorší bylo, že o tom vlastně nikdo nevěděl, až když mě babička nezastihla doma, tak mě začala telefonicky nahánět, jeslti náhodou nerodím a já už byla tři dny maminkou... ale první muž byl voják, byl v Praze a domů jezdil na víkendy a většinou, když byli někde na stavbě, tak jednou za dva týdny...