Tak já žiju se spánkem taky na dluh. Chodím spát nejdřív ve dvanáct v noci (dřív už neusnu), malá se budí už rok a půl. Od sedmi měsíců se budila tak po dvou hodinách, pak po hodině a pak i po půlhodinách. Kolem roka se jí to na 14 dní zklidnilo a já si myslela, že bude klid. Probudila se tak 2 x za noc. Pak změnila strategii. Začala se zase budit s tím, že kolem třetí ráno začala ještě tak hodinu až dvě strašit a chtěla si hrát (do té doby to měla jen tak 1x za měsíc). Teď kolem roka a půl zase měla 14 dní, kdy spala skoro celou noc a to když začala spát i přes den (spala tak hodinu až dvě - do té doby tak půl hodiny až hodinu). Vypozorovala jsem, že když spí dobře přes den, tak spí i líp v noci. Ale donuť dítě spát, že? Takže já žiju na dluh. Manžel mě párkrát taky nechal vyspat, když už jsem padala na hubu, ale to by se na prstech dalo spočítat. Jinak ale jedu furt a někdy už mám pocit, že jsem z toho fakt rozložená i psychicky. Zrovna dneska jsem do rána vstávala 8x a hrozně se to odráželo i na vztahu k malé - neměla jsem trpělivost, nic mě nebavilo. Tak jsme raději chodili po známých, abych na ni celý den neječela :r: A to se pokoušíme o druhé mimi. Jestli bude problém i s druhým dítkem, tak se asi v dohledné době dostanu spíš na psychiatrii... :a: Tak ať se to u vás zklidní co nejdříve. Já už ani nedoufám... :€\€:
In reply to jak ráda bych poradila by omonka
Tak já žiju se spánkem taky na dluh. Chodím spát nejdřív ve dvanáct v noci (dřív už neusnu), malá se budí už rok a půl. Od sedmi měsíců se budila tak po dvou hodinách, pak po hodině a pak i po půlhodinách. Kolem roka se jí to na 14 dní zklidnilo a já si myslela, že bude klid. Probudila se tak 2 x za noc. Pak změnila strategii. Začala se zase budit s tím, že kolem třetí ráno začala ještě tak hodinu až dvě strašit a chtěla si hrát (do té doby to měla jen tak 1x za měsíc). Teď kolem roka a půl zase měla 14 dní, kdy spala skoro celou noc a to když začala spát i přes den (spala tak hodinu až dvě - do té doby tak půl hodiny až hodinu). Vypozorovala jsem, že když spí dobře přes den, tak spí i líp v noci. Ale donuť dítě spát, že? Takže já žiju na dluh. Manžel mě párkrát taky nechal vyspat, když už jsem padala na hubu, ale to by se na prstech dalo spočítat. Jinak ale jedu furt a někdy už mám pocit, že jsem z toho fakt rozložená i psychicky. Zrovna dneska jsem do rána vstávala 8x a hrozně se to odráželo i na vztahu k malé - neměla jsem trpělivost, nic mě nebavilo. Tak jsme raději chodili po známých, abych na ni celý den neječela :r: A to se pokoušíme o druhé mimi. Jestli bude problém i s druhým dítkem, tak se asi v dohledné době dostanu spíš na psychiatrii... :a: Tak ať se to u vás zklidní co nejdříve. Já už ani nedoufám... :€\€: