Ahojky Ivanko, ono je to asi složitější. Chlap by si tě asi nevybral, kdyby ses mu nelíbila a podle mě tohle dělají chlapi, co si nejsou sami sebou tak moc jistí a potřebují do někoho kopat (aspoň "psychicky"), aby si zvyšovali svojí cenu. Já tohle měla s bývalým, nikdy jsem mu nebyla dost dobrá, neustále hledal na mém těle nějaké chyby (našel si mě tlustou, když jsem zhubla,tak mě zase peskoval, že nemám prsa, prostě buzerace), když se na mě náhodou se zájmem podíval nějaký chlap na ulici (a že se koukali, byla jsem fakt hezká za "mlada"), tak jsem slyšela , že se ten chlap jen koukal na to, jak jsem hnusná. Byl o ubožák, co mě pořeboval psychicky deptat, aby se cítil lépe. Po třech letech jsem to nevydržela a sbalila jsem si svých pár švestek a zdrhla jsem. Byla jsem úplně na dně, nikomu jsem nevěřila, hlavně chlapům, když mi říkali, že mi to sluší (v hlavě mi znělo jen to, co mi říkal on, že jsem hnusná, ošklivá. hloupá - v té době jsem studovala na FF UK v Praze a velice úspěšně, takže žádná blbka jsem nebyla - a nikdo mě nebude chtít, a že můžu být ráda, že on se mnou byl). Kamarádila jsem se se svým současným mužem a ten mě ze všeho dostal, hrozně jsme se do sebe zamilovali, každý den jsem slyšela jak jsem nádherná, úžasná, chytrá, vtipná.... No prostě balzám na moje zničené sebevědomí. V těhu to spíš bylo o mě, že já jsem se cítila neatraktivní, takže jsem vysílala vůči němu spíš signály typu "nech mě být, jsem hnusná" a on to bral tak, že mě nemá otravovat, prostě nakonec jsme si to vyříkali a dneska je vše relativně OK.
Ahojky Ivanko, ono je to asi složitější. Chlap by si tě asi nevybral, kdyby ses mu nelíbila a podle mě tohle dělají chlapi, co si nejsou sami sebou tak moc jistí a potřebují do někoho kopat (aspoň "psychicky"), aby si zvyšovali svojí cenu. Já tohle měla s bývalým, nikdy jsem mu nebyla dost dobrá, neustále hledal na mém těle nějaké chyby (našel si mě tlustou, když jsem zhubla,tak mě zase peskoval, že nemám prsa, prostě buzerace), když se na mě náhodou se zájmem podíval nějaký chlap na ulici (a že se koukali, byla jsem fakt hezká za "mlada"), tak jsem slyšela , že se ten chlap jen koukal na to, jak jsem hnusná. Byl o ubožák, co mě pořeboval psychicky deptat, aby se cítil lépe. Po třech letech jsem to nevydržela a sbalila jsem si svých pár švestek a zdrhla jsem. Byla jsem úplně na dně, nikomu jsem nevěřila, hlavně chlapům, když mi říkali, že mi to sluší (v hlavě mi znělo jen to, co mi říkal on, že jsem hnusná, ošklivá. hloupá - v té době jsem studovala na FF UK v Praze a velice úspěšně, takže žádná blbka jsem nebyla - a nikdo mě nebude chtít, a že můžu být ráda, že on se mnou byl). Kamarádila jsem se se svým současným mužem a ten mě ze všeho dostal, hrozně jsme se do sebe zamilovali, každý den jsem slyšela jak jsem nádherná, úžasná, chytrá, vtipná.... No prostě balzám na moje zničené sebevědomí. V těhu to spíš bylo o mě, že já jsem se cítila neatraktivní, takže jsem vysílala vůči němu spíš signály typu "nech mě být, jsem hnusná" a on to bral tak, že mě nemá otravovat, prostě nakonec jsme si to vyříkali a dneska je vše relativně OK.