Ahoj, já jsem si ještě před 14 dny pochvalovala, že spím, jak jezevec, ale zjevně jsem to nějak přechválila. Večer se převaluju, pořád si představuju, jak porodím, jaké to asi bude, jaká bude malá a tak. Pak se v noci budím, nevím jestli mě bolí břicho, vždycky to zaspím, ale je možné, že to jsou fakt poslové. No a dnes jsem se probudila v 6 ráno a do 8, kdy jsem měla budíka, protože jsme měli v plánu nákup, už jsem nezabrala. Jinak k Tvému partnerovi, nechci Ti psát, že je sobec, to Ti moc nepomůže a myslím, že Tě to ještě víc rozesmutní. Ale je fakt, že aktivit má teda docela dost. Hele, ale možná Tě uklidní, že my doma máme dohady o tom, že jsem sama, na denním pořádku. Manžel pracuje do dlouho, dvakrát týdně chodí sportovat, teď byl dvakrát na koncertě, občas si zajde na nějakou tu kofolu, nebo do kina a jeden den z víkendu mi pláchne na celé odpoledne a večer, protože zkouší s kapelou. Je teda fakt, že je pořád v dosahu, jsme domluvení, že si kontroluje mobil a jezdí všude autem, aby se dostal rychle domů, kdyby něco...pláchnout za hranice bych ho ale asi nenechala, už takhle hudruju a dělám uraženou. Je to těžké, pro ty chlapy se to všechno změní, až když je mimi doma. My jsme domluvení, že zatím mu to budu jako (s kecama) tolerovat, ale po porodu si bere dovolenou a i pak bude co nejvíc s námi. A já i věřím, že to půjde samo a lepší, ať si to "odžije" teď. No nějakou univerzální radu Ti nedám, snad jen že výčitky a scény jsou na nic a že nejde spoléhat na to, že těm chlapům samo dojde, že věci už nemají tak, jako dřív. Takže radím: vybalit na rovinu, co Ti vadí, jak to chceš Ty, jak si to představuješ a uvidíš, co on na to ;)
Ahoj, já jsem si ještě před 14 dny pochvalovala, že spím, jak jezevec, ale zjevně jsem to nějak přechválila. Večer se převaluju, pořád si představuju, jak porodím, jaké to asi bude, jaká bude malá a tak. Pak se v noci budím, nevím jestli mě bolí břicho, vždycky to zaspím, ale je možné, že to jsou fakt poslové. No a dnes jsem se probudila v 6 ráno a do 8, kdy jsem měla budíka, protože jsme měli v plánu nákup, už jsem nezabrala.
Jinak k Tvému partnerovi, nechci Ti psát, že je sobec, to Ti moc nepomůže a myslím, že Tě to ještě víc rozesmutní. Ale je fakt, že aktivit má teda docela dost. Hele, ale možná Tě uklidní, že my doma máme dohady o tom, že jsem sama, na denním pořádku. Manžel pracuje do dlouho, dvakrát týdně chodí sportovat, teď byl dvakrát na koncertě, občas si zajde na nějakou tu kofolu, nebo do kina a jeden den z víkendu mi pláchne na celé odpoledne a večer, protože zkouší s kapelou. Je teda fakt, že je pořád v dosahu, jsme domluvení, že si kontroluje mobil a jezdí všude autem, aby se dostal rychle domů, kdyby něco...pláchnout za hranice bych ho ale asi nenechala, už takhle hudruju a dělám uraženou. Je to těžké, pro ty chlapy se to všechno změní, až když je mimi doma. My jsme domluvení, že zatím mu to budu jako (s kecama) tolerovat, ale po porodu si bere dovolenou a i pak bude co nejvíc s námi. A já i věřím, že to půjde samo a lepší, ať si to "odžije" teď. No nějakou univerzální radu Ti nedám, snad jen že výčitky a scény jsou na nic a že nejde spoléhat na to, že těm chlapům samo dojde, že věci už nemají tak, jako dřív. Takže radím: vybalit na rovinu, co Ti vadí, jak to chceš Ty, jak si to představuješ a uvidíš, co on na to ;)