prosimtě, stratil se mi v Kauflandu. Už jsem to tu sem i psala. Ono je to proti tomu , co se stalo Aniččce prkotina. Ale jednoho dne jsem se vydali do kauflandu. Já, Markétka (2měsíce) a Ondra (3roky). Ondra se zadrhnul na autíčkách (ty automaty co maj hypermarkety. Řekla jsem mu, že jdu jen pro pečivo ať tu na mne čeká. Šla jsem do pečivo asi o 50mdále-přímo na chodbě. Stála jsem ve frontě a pořád po něm koukala a mávala mu. Když na mě přišla řada, tak jsem koupila rohlíky a chleba a šla jsem. Najednou jsem Ondru neviděla. Letěla jsem rychle k autíčku ale nikde nebyl. Vyletěla jsem ven-nikde. Tak sjem zaběhla zpět a letěla jsem na druhou stranu (taky tam jsou tyhle autíčka). Taky tam nebyl. Pomalu se mě začala zmocňovat panika. Miminko v kočárku a Ondra nikde. Letěla jsem znovu ven a rozhlížela se, jestli ho nikde neuvidim. Nikde nebyl. Mě už tekly slzy. Začala jsem myslet nato, že ho třeba nikdo ukradl nebo někam zavlekl. Nadávala jsem sama na sebe jaká jsem blbá a neschopná kráva. Potom jsem ještě zaběhla směrem do Dm drogérie-často tam chodíme a on má rád balonky. Pani prodavačka ho zná od vidění. Řekla mi že ho neviděla. Tak jsem šla na informace. Celá jsem se klepala, nemohla jsem se ani pořádně vyžvejknout co chci. pani mi řekla že ho zkusí vyvolat, že ho třeba nikdo našel a přivede ho. Tak vyvolávali jeho jméno. Když jsem to slyšela tak jsem se začala celá klepat. BOhužel nic. Najednou slyšim v dálce motorku (zapomněla jsem napsat že měl sebou odrážedlo motorku). Kouknu směrem k pokladnám a Ondra jede vedle nějaké pani. Rozběhla jsem se za nim. On ubulenej, já ubulená a vyklepaná. Pani mi řekla že ho našla u pokladen. Že jezdil od jedné k druhé a volal mámu. Tak se prej rozhodla ho sem přivést. Hlášení prý neslyšela (což nechápu :-(). Prý na něj jen lidi koukali a nikdo nic neudělal. Chudáček můj maličkej. Musel se strašně bát. No mě z toho všeho bylo zle od žaludku. Ještě vnoci jsem měla děsivé sny. Nikomu bych tohle nepřála zažít. Když si vzpomenu na tu dobu, kdy jsem ho hledala. Tu beznaděj. Nedovedu si představit jak se cítí tito rodiče. Musí to být strašlivé
In reply to Souhlasim s tebou A kde by weunka
prosimtě, stratil se mi v Kauflandu. Už jsem to tu sem i psala. Ono je to proti tomu , co se stalo Aniččce prkotina. Ale jednoho dne jsem se vydali do kauflandu. Já, Markétka (2měsíce) a Ondra (3roky). Ondra se zadrhnul na autíčkách (ty automaty co maj hypermarkety. Řekla jsem mu, že jdu jen pro pečivo ať tu na mne čeká. Šla jsem do pečivo asi o 50mdále-přímo na chodbě. Stála jsem ve frontě a pořád po něm koukala a mávala mu. Když na mě přišla řada, tak jsem koupila rohlíky a chleba a šla jsem. Najednou jsem Ondru neviděla. Letěla jsem rychle k autíčku ale nikde nebyl. Vyletěla jsem ven-nikde. Tak sjem zaběhla zpět a letěla jsem na druhou stranu (taky tam jsou tyhle autíčka). Taky tam nebyl. Pomalu se mě začala zmocňovat panika. Miminko v kočárku a Ondra nikde. Letěla jsem znovu ven a rozhlížela se, jestli ho nikde neuvidim. Nikde nebyl. Mě už tekly slzy. Začala jsem myslet nato, že ho třeba nikdo ukradl nebo někam zavlekl. Nadávala jsem sama na sebe jaká jsem blbá a neschopná kráva. Potom jsem ještě zaběhla směrem do Dm drogérie-často tam chodíme a on má rád balonky. Pani prodavačka ho zná od vidění. Řekla mi že ho neviděla. Tak jsem šla na informace. Celá jsem se klepala, nemohla jsem se ani pořádně vyžvejknout co chci. pani mi řekla že ho zkusí vyvolat, že ho třeba nikdo našel a přivede ho. Tak vyvolávali jeho jméno. Když jsem to slyšela tak jsem se začala celá klepat. BOhužel nic. Najednou slyšim v dálce motorku (zapomněla jsem napsat že měl sebou odrážedlo motorku). Kouknu směrem k pokladnám a Ondra jede vedle nějaké pani. Rozběhla jsem se za nim. On ubulenej, já ubulená a vyklepaná. Pani mi řekla že ho našla u pokladen. Že jezdil od jedné k druhé a volal mámu. Tak se prej rozhodla ho sem přivést. Hlášení prý neslyšela (což nechápu :-(). Prý na něj jen lidi koukali a nikdo nic neudělal. Chudáček můj maličkej. Musel se strašně bát. No mě z toho všeho bylo zle od žaludku. Ještě vnoci jsem měla děsivé sny. Nikomu bych tohle nepřála zažít. Když si vzpomenu na tu dobu, kdy jsem ho hledala. Tu beznaděj. Nedovedu si představit jak se cítí tito rodiče. Musí to být strašlivé