Ahoj holčiny. Takže komu by se snad zdálo, že je málo chaoz s dvěma cácorkama - mě se to tedy nezdálo . Do toho tentokrát mám brutální hormonální bouře . Buďto bulím, že mám oči pak jak ropucha, jen tak, nemusím mít důvod. Nejčastěji ale propadám panice, že to nezvládnu. Nebo jsem totálně vyůaděná, ale nepoužitelná ....nic si nepamatuju, opakuju se jak ve slově tak v činnostech a včera jsem to dovršila tím, že říkám Terezce - "vyčůrej se, Terezko" asi 10 x, stála u stolku s pitím. No samozřejmě jsem měla na mysli, aby se napila . Byla tu mamka, já bych si to ani neuvědomila, že jí říkám ať se vyčůrá. Nasmáli jsme se. Upřímně říkám, to první mimčo si člověk užívá v naprostém klídku . Takže pokračuju v myšlence, dokud jí udržím ....komu by se zdálo, že je málo chaoz s holkama, tak si Terezka včera přes můj zákaz skočila z naši postele a nalomila - naštípla si nohu v holeni :(((((((. Vždy když se jí něco stane, řekne si sama - TO NIC NENÍ, TO SE ZAHOJÍ. A statečně vykročila, ale hned se sesunula na zem, jak jí to bolelo a začla fňukat. Za chvilku jí to nateklo, až u prstíků. Tak jsme šly ještě spinkat všechny. A odpo přijela moje mamka mi pomoci s holkama a frnk do nemocnice na chíru. Terezka v golfáčích, Barunka v sedačce. No, takže rentgen ukázal nalomeninu. Dostala sádrovou dlahu ke kolenu a nesmí na nožce stát, natož chodit. Takže nosit (15,5 kg plus sádra). Tom se vrací ve čtvrtek. Nemůžu s holkama na procházku, protože obě musí být v kočárku, takže závislost na někom dalším. Ještě že jsme si téměř vše oběhli s Tomem ve středu než odjel. Matriku, VZP, doktorku. Ještě mě čeká sociálka v pondělí, ve středu zase doktorka s Bajunkou a ve čt jdeme na kontorlní rentgen, zda se s tím něco děje.
Stalo se to tak, že jsem ležela a kojila Barunku a Terezka se mnou ležela a povídaly jsme si. Pak najednou vstala, zeptala se, jestli může skočit, já že ne, že bude mít bebíčko (přece jen poměr půlmetrové výšky a její výšky, že?). Zvýšila jsem ještě hlas, že to se nedělá. No a v tom skočila. Máme teď totiž asi už měsíc takové skokanské období, ale vždy jí stačilo malinko, pár cenťáku a hej rup...
Jinak ale noci jsou zatím v pohodě, tak se aspoň vyspíme. Naopak Barunku třeba i půlhodiny budím, aby se přisála, je úplně v říši snů . Dnes zkusím nebudit a čekat jak se vzbudí hlady sama. Moc nebrečí, což nechci zakřiknout, ale Tea jako miminko řvala vždy když byl nějaký problém, počůraná, pokaděná, hladová, nemohla zabrat atd. Barunka se jakoby rozčiluje a Terezka tomu říká "vyčiluje" . Jsou okamžiky klídku, jako teď kdy vozím nohou Báju v košíku a Terezka kouká na pohádku. Já snídám konečně a můžu poslat pár fotek a malé info.
Ahoj holčiny.
Takže komu by se snad zdálo, že je málo chaoz s dvěma cácorkama - mě se to tedy nezdálo . Do toho tentokrát mám brutální hormonální bouře . Buďto bulím, že mám oči pak jak ropucha, jen tak, nemusím mít důvod. Nejčastěji ale propadám panice, že to nezvládnu. Nebo jsem totálně vyůaděná, ale nepoužitelná ....nic si nepamatuju, opakuju se jak ve slově tak v činnostech a včera jsem to dovršila tím, že říkám Terezce - "vyčůrej se, Terezko" asi 10 x, stála u stolku s pitím. No samozřejmě jsem měla na mysli, aby se napila . Byla tu mamka, já bych si to ani neuvědomila, že jí říkám ať se vyčůrá. Nasmáli jsme se. Upřímně říkám, to první mimčo si člověk užívá v naprostém klídku .
Takže pokračuju v myšlence, dokud jí udržím ....komu by se zdálo, že je málo chaoz s holkama, tak si Terezka včera přes můj zákaz skočila z naši postele a nalomila - naštípla si nohu v holeni :(((((((. Vždy když se jí něco stane, řekne si sama - TO NIC NENÍ, TO SE ZAHOJÍ. A statečně vykročila, ale hned se sesunula na zem, jak jí to bolelo a začla fňukat. Za chvilku jí to nateklo, až u prstíků. Tak jsme šly ještě spinkat všechny. A odpo přijela moje mamka mi pomoci s holkama a frnk do nemocnice na chíru. Terezka v golfáčích, Barunka v sedačce. No, takže rentgen ukázal nalomeninu. Dostala sádrovou dlahu ke kolenu a nesmí na nožce stát, natož chodit. Takže nosit (15,5 kg plus sádra). Tom se vrací ve čtvrtek. Nemůžu s holkama na procházku, protože obě musí být v kočárku, takže závislost na někom dalším. Ještě že jsme si téměř vše oběhli s Tomem ve středu než odjel. Matriku, VZP, doktorku. Ještě mě čeká sociálka v pondělí, ve středu zase doktorka s Bajunkou a ve čt jdeme na kontorlní rentgen, zda se s tím něco děje.
Stalo se to tak, že jsem ležela a kojila Barunku a Terezka se mnou ležela a povídaly jsme si. Pak najednou vstala, zeptala se, jestli může skočit, já že ne, že bude mít bebíčko (přece jen poměr půlmetrové výšky a její výšky, že?). Zvýšila jsem ještě hlas, že to se nedělá. No a v tom skočila. Máme teď totiž asi už měsíc takové skokanské období, ale vždy jí stačilo malinko, pár cenťáku a hej rup...
Jinak ale noci jsou zatím v pohodě, tak se aspoň vyspíme. Naopak Barunku třeba i půlhodiny budím, aby se přisála, je úplně v říši snů . Dnes zkusím nebudit a čekat jak se vzbudí hlady sama. Moc nebrečí, což nechci zakřiknout, ale Tea jako miminko řvala vždy když byl nějaký problém, počůraná, pokaděná, hladová, nemohla zabrat atd. Barunka se jakoby rozčiluje a Terezka tomu říká "vyčiluje" . Jsou okamžiky klídku, jako teď kdy vozím nohou Báju v košíku a Terezka kouká na pohádku. Já snídám konečně a můžu poslat pár fotek a malé info.
Tak papa holky a zdravíme rodinky a děti .