já ti rozumím - pocitově: moje těhotenství (s výjimkou doby od 20. do 30.tt) nestálo za nic, dva předchozí pokusy o prcka nedopadly dobře, porod jsem sice měla skvělej, ale další zážitky s porodnickým personálem nepatří do série okamžiků, na které se vzpomíná s láskou, první čtyři neděle jsem byla z prcka úplně vyřízená, teď má pět měsíců a sice je to čím dál lepší a jsem fakt ráda, že ho mám, nepochybuju, že všechny ty dosavadní trable za to stály, ale že bych nějak extra toužila znovu si zopakovat tohle období plné pocitů bezmoci z toho, že nevím, co po mě to prtě vlastně chce, když je nakojený, přebalený, chovaný a stejně křičí ... no ale zase nemít sourozence mi přijde strašně sobecký vůči němu, protože já sama sourozence mám a vím, jak to bylo v dětství super a i dneska mám někoho, na koho se můžu vždycky obrátit a spolehnout, mít sourozence je pro mě osobně strašně důležitý a myslím, že si náš malej zaslouží zažít to taky ...
já ti rozumím - pocitově: moje těhotenství (s výjimkou doby od 20. do 30.tt) nestálo za nic, dva předchozí pokusy o prcka nedopadly dobře, porod jsem sice měla skvělej, ale další zážitky s porodnickým personálem nepatří do série okamžiků, na které se vzpomíná s láskou, první čtyři neděle jsem byla z prcka úplně vyřízená, teď má pět měsíců a sice je to čím dál lepší a jsem fakt ráda, že ho mám, nepochybuju, že všechny ty dosavadní trable za to stály, ale že bych nějak extra toužila znovu si zopakovat tohle období plné pocitů bezmoci z toho, že nevím, co po mě to prtě vlastně chce, když je nakojený, přebalený, chovaný a stejně křičí ... no ale zase nemít sourozence mi přijde strašně sobecký vůči němu, protože já sama sourozence mám a vím, jak to bylo v dětství super a i dneska mám někoho, na koho se můžu vždycky obrátit a spolehnout, mít sourozence je pro mě osobně strašně důležitý a myslím, že si náš malej zaslouží zažít to taky ...