Ahoj, my jsme o pár dní starší a taky máme problém s usínáním. Od narození měl hrozné prdíky, tak jsem ho měla v posteli u sebe a snad v kuse ze spaní mu mazala bříško... Poslední 3 týdny ho dávám usínat do postýlky, protože se bojím, že mi spadne z postele (někdy se trošku probere a v polospánku cestuje po posteli). Dám ho do postýlky a on může být i 8 hodin vzhůru a přesto první, co udělá je, že jde na čtyři a pak vstane a směje se, jak mu to jde. A stojí v postýlce jak ťulík, po čtvrthodině ho položím, a on zas na čtyři a pořád dokola. Někdy to trvá i přes hodinu, ale já u něj ležím, nemůžu ho nechat samotného. Zaprvé se bojím, že se bouchne do hlavičky, a pak, začne plakat, když mi prasknou nervy a já z pokoje odejdu. A pak je k neutišení. Manžela k usínání nechce vůbec, to je řev ještě horší. A tak do hodiny, někdy i dřív, dostane ještě trochu mlíčka a pak si muchlá svojí dečku a já zpívám ukolébavku a on usíná.... Jako, někdy mám nervy v kýblu, už bych si tak odpočala po celém dni, dala si čokoládu a pustila Přátelé atd. Ale hold, u nás to bude ještě na dlouho.. Alespoň nijak zvlášť nekřičí. A já ho křičet nenechám, nepřipadá mi to přirozené. Snad se to s těma našima bobišama uklidní. Já k němu vstávám od narození sama a ještě jsem od porodu nespala v kuse víc jak 3 hodiny. Ale je to miláček a stojí to zato :) mějte se holky, pa
Ahoj, my jsme o pár dní starší a taky máme problém s usínáním. Od narození měl hrozné prdíky, tak jsem ho měla v posteli u sebe a snad v kuse ze spaní mu mazala bříško... Poslední 3 týdny ho dávám usínat do postýlky, protože se bojím, že mi spadne z postele (někdy se trošku probere a v polospánku cestuje po posteli). Dám ho do postýlky a on může být i 8 hodin vzhůru a přesto první, co udělá je, že jde na čtyři a pak vstane a směje se, jak mu to jde. A stojí v postýlce jak ťulík, po čtvrthodině ho položím, a on zas na čtyři a pořád dokola. Někdy to trvá i přes hodinu, ale já u něj ležím, nemůžu ho nechat samotného. Zaprvé se bojím, že se bouchne do hlavičky, a pak, začne plakat, když mi prasknou nervy a já z pokoje odejdu. A pak je k neutišení. Manžela k usínání nechce vůbec, to je řev ještě horší. A tak do hodiny, někdy i dřív, dostane ještě trochu mlíčka a pak si muchlá svojí dečku a já zpívám ukolébavku a on usíná.... Jako, někdy mám nervy v kýblu, už bych si tak odpočala po celém dni, dala si čokoládu a pustila Přátelé atd. Ale hold, u nás to bude ještě na dlouho.. Alespoň nijak zvlášť nekřičí. A já ho křičet nenechám, nepřipadá mi to přirozené. Snad se to s těma našima bobišama uklidní. Já k němu vstávám od narození sama a ještě jsem od porodu nespala v kuse víc jak 3 hodiny. Ale je to miláček a stojí to zato :) mějte se holky, pa