Tak zrovna na panenku Marii já nevěřím, ale na duchy ano. Já mám od malička hrozně bujnou fantazii a duchovní svět mě vždycky přitahoval, tak nevím, jestli něco takového existuje, nebo jestli jsou to jen výplody mojí fantazie. Pamatuju si třeba, jak jednou v noci vypadl proud na sídlišti, všude černočerná tma, já se probudila, zvedla jsem ruku, za ní se zvedl jeden černý stín, pak druhý světlejší a pak ještě jeden světlější. Ve tmě. Je to možné? Pokud ano, co to bylo? Jako dítě jsem jezdila do lázní, kde jsem vždycky pořádala vyvolávání duchů (jednou to jedna mladší holčina práskla, protože se bála, a mě málem poslali domů), od té doby mám hrůzu ze zrcadel, nesmím mít zrcadlo v místnosti, kde spím, a nemůžu se do něj podívat v noci, bojím se, protože jsme během toho vyvolávání vyprávěli příběhy, jak kdo po vyvolávání skončil. Nebo taky historka v lázních, byla děsná bouřka, najednou se rozlítly balkonový dveře a já v nich viděla postavu. Stála tam, nebo zase pracovala moje fantazie? A tak to mám pořád. Nedávno se mi o duchovi zdál sen, ale byl tak reálnej, že se ve svých 24 letech bojím v noci zůstat sama doma, když už na to přijde, tak nejdu v noci ani čůrat, raději to držím do rozednění. Ale i když je přítel doma, tak s tím mám problém. Trochu mě uklidňuje, že máme psa, říkám si, že kdyby tu něco bylo, on to uvidí. Myslím si, že něco existovat musí a často přemýšlím nad tím, co se stane po smrti s duší. Když zemře tělo, tak "já" přece žije dál, nebo ne?
In reply to Ahojky,já na ty střepiny by jasmínka J.
Tak zrovna na panenku Marii já nevěřím, ale na duchy ano. Já mám od malička hrozně bujnou fantazii a duchovní svět mě vždycky přitahoval, tak nevím, jestli něco takového existuje, nebo jestli jsou to jen výplody mojí fantazie. Pamatuju si třeba, jak jednou v noci vypadl proud na sídlišti, všude černočerná tma, já se probudila, zvedla jsem ruku, za ní se zvedl jeden černý stín, pak druhý světlejší a pak ještě jeden světlější. Ve tmě. Je to možné? Pokud ano, co to bylo? Jako dítě jsem jezdila do lázní, kde jsem vždycky pořádala vyvolávání duchů (jednou to jedna mladší holčina práskla, protože se bála, a mě málem poslali domů), od té doby mám hrůzu ze zrcadel, nesmím mít zrcadlo v místnosti, kde spím, a nemůžu se do něj podívat v noci, bojím se, protože jsme během toho vyvolávání vyprávěli příběhy, jak kdo po vyvolávání skončil. Nebo taky historka v lázních, byla děsná bouřka, najednou se rozlítly balkonový dveře a já v nich viděla postavu. Stála tam, nebo zase pracovala moje fantazie? A tak to mám pořád. Nedávno se mi o duchovi zdál sen, ale byl tak reálnej, že se ve svých 24 letech bojím v noci zůstat sama doma, když už na to přijde, tak nejdu v noci ani čůrat, raději to držím do rozednění. Ale i když je přítel doma, tak s tím mám problém. Trochu mě uklidňuje, že máme psa, říkám si, že kdyby tu něco bylo, on to uvidí. Myslím si, že něco existovat musí a často přemýšlím nad tím, co se stane po smrti s duší. Když zemře tělo, tak "já" přece žije dál, nebo ne?