ahoj monliku, no tak to je mi vás líto, musí to být dost o nervy teda. Já mám roční holčičku, taky na mě visí ale spinká v postýlce a berem si ji k sobě až ráno, neuspáváme, od 2¨měsíců usíná sama v postýlce (v tomto sem byla nekompromisní protožë sem věděla co uspávání pak může způsobit), výjimka je když je nemocná. S usínáním problém nemá (tuk tuk), ale co se týká chování přes den tak taky většinou mi visí na noze a dožaduje se pozornosti, samo si s ní hraju, hodinu dopoledne pak jdeme ven, pak oběd, spinkání, pak si hrajem pak jdem ven a pak chystám večeři a uklízím a to mi právě visí na té noze a vykřikuje, jinak ještě ráno když snídám tak jí ukážu hračky s čím a jak si hrát ale většinou jí to vydrží dvě minuty a visí mi u židle.. to samí když obědvám. Ještě je pěkný vztekloun, převlíkání je boj kdo z koho, dneska sme stříhaly nehty na nohách, no hrůůůza, přítel jí držel ruce, ona rudá vzteky, ufff. V kočárku se jí taky líbí to je nejhodnější, ale taky bych chtěla s ostatníma maminkama na lavečku, ale to ji nebaví, vydrží chviličku v kočárku ale jak ji vytáhnu tak si jednou obtapká lavečku a chce na kolena a když ji nepustím na kolena tak řev řev a řev, a musíme odejít a já sem z toho smutná, ostatní roční děti bud už běhají sami nebo s maminkou za ručičky nebo se drží lavečky a křoupou něco a povídají, no je to těžký... sama nevím jestli se mám zbláznit ted nebo až potom, ale ty večery to je spása a balzám na pocuchané nervy, spinká krásně celou noc, občas podávám dudel. Ona už hodně věcem rozumí a už hodně prosazuje svou osobnost nebo jak bych to popsala, musíme vymezit ty hranice co může a co ne, ona ale většinou ví ale zkouší a hlas a řev má pořádný a tu sílu co má, tyjo ale jinak je to náš koblížek, sem zvědavá co napíšou ostatní mamky, taky se potřebuju přiučit :-) tak hodně štěstí snad se to zlomí
ahoj monliku, no tak to je mi vás líto, musí to být dost o nervy teda. Já mám roční holčičku, taky na mě visí ale spinká v postýlce a berem si ji k sobě až ráno, neuspáváme, od 2¨měsíců usíná sama v postýlce (v tomto sem byla nekompromisní protožë sem věděla co uspávání pak může způsobit), výjimka je když je nemocná. S usínáním problém nemá (tuk tuk), ale co se týká chování přes den tak taky většinou mi visí na noze a dožaduje se pozornosti, samo si s ní hraju, hodinu dopoledne pak jdeme ven, pak oběd, spinkání, pak si hrajem pak jdem ven a pak chystám večeři a uklízím a to mi právě visí na té noze a vykřikuje, jinak ještě ráno když snídám tak jí ukážu hračky s čím a jak si hrát ale většinou jí to vydrží dvě minuty a visí mi u židle.. to samí když obědvám. Ještě je pěkný vztekloun, převlíkání je boj kdo z koho, dneska sme stříhaly nehty na nohách, no hrůůůza, přítel jí držel ruce, ona rudá vzteky, ufff. V kočárku se jí taky líbí to je nejhodnější, ale taky bych chtěla s ostatníma maminkama na lavečku, ale to ji nebaví, vydrží chviličku v kočárku ale jak ji vytáhnu tak si jednou obtapká lavečku a chce na kolena a když ji nepustím na kolena tak řev řev a řev, a musíme odejít a já sem z toho smutná, ostatní roční děti bud už běhají sami nebo s maminkou za ručičky nebo se drží lavečky a křoupou něco a povídají, no je to těžký... sama nevím jestli se mám zbláznit ted nebo až potom, ale ty večery to je spása a balzám na pocuchané nervy, spinká krásně celou noc, občas podávám dudel. Ona už hodně věcem rozumí a už hodně prosazuje svou osobnost nebo jak bych to popsala, musíme vymezit ty hranice co může a co ne, ona ale většinou ví ale zkouší a hlas a řev má pořádný a tu sílu co má, tyjo ale jinak je to náš koblížek, sem zvědavá co napíšou ostatní mamky, taky se potřebuju přiučit :-) tak hodně štěstí snad se to zlomí