já si myslim že to je úplně normální, dřív to nedělala, protože byla ještě malá, ale ted už chápe víc věcí a nejspíš se u ní začala projevovat separační úzkost. bojí se že jsi jí prostě zmizela. u nás už to trvá víc jak půl roku, ted je malýmu 17 měsíců a naštěstí už se z toho trochu dostává, už je zase moudřejší a chápe že když jdu za roh, opravdu jsem nezmizela. takže už jdu na záchod a malej histericky neřve, což je neskutečná úleva, po půl roce. ale bylo to fakt psychicky náročný, nemohla jsem se od něj hnout víc jak na 8 kroků, to už začal řev. těžko říct, jestli se s tim dá nějak bojovat, já jsem šla na záchod (je to od gauče asi 15 kroků) a celou dobu na něj mluvila, ale prd platný. on se fakt bál, že jsem mu zmizela a to tomu dítěti nevysvětlíš, protože to prostě zatim nechápe. tak přeju pevný nervy
já si myslim že to je úplně normální, dřív to nedělala, protože byla ještě malá, ale ted už chápe víc věcí a nejspíš se u ní začala projevovat separační úzkost. bojí se že jsi jí prostě zmizela. u nás už to trvá víc jak půl roku, ted je malýmu 17 měsíců a naštěstí už se z toho trochu dostává, už je zase moudřejší a chápe že když jdu za roh, opravdu jsem nezmizela. takže už jdu na záchod a malej histericky neřve, což je neskutečná úleva, po půl roce. ale bylo to fakt psychicky náročný, nemohla jsem se od něj hnout víc jak na 8 kroků, to už začal řev.
těžko říct, jestli se s tim dá nějak bojovat, já jsem šla na záchod (je to od gauče asi 15 kroků) a celou dobu na něj mluvila, ale prd platný. on se fakt bál, že jsem mu zmizela a to tomu dítěti nevysvětlíš, protože to prostě zatim nechápe. tak přeju pevný nervy