Ahoj Ali, taky to vidím na to, že Tomášek má prostě hodně energie a potřebuje ji někde vybít. Vidím to u Pavlínky, teď co je už brzo tma a zima, tak už netrávíme tolik času na zahradě - tam jsem si s ní kopala s balonem a honily jsme se, řádila v bazénu a zalívvala konvičkou kytičky, nebo mi pomáhala vozit hrušky v jejích pidi-kolečkách, zapojila jsem ji i do zahradnické práce - odnášela mi třeba starou hlínu a nosila to po kyblíkách na kompost, zatím, co jsem přesazovala kytky atd. :one: Teď je to taky horší, ale naštěstí je od 1.října v jesličkách,(už nemám paní na hlídání), chodí tam na dlouhé procházky hraje si s dětma, když je třeba škaredě tak tancujou v herničce a je to znát :-) Dokonce se divím, že tam i v poledne spí-nemají tam klasické postylky ale už takové ty školkovské bez zábran, no je fakt, že cizí autorita je úplně něco jiného než když má poslechnout nás :///: Pavlínka je taky šídlo, musela si aspoň 50x přivřít prsty do dveří nebo do šuplíku aby je nechala na pokoji, když jsem jí říkala ať neotvíra nebo nezavírá dveře a šuplíky, bylo to marné. Ale na pády je celkem taky opatrná. Teď jsem nedávno měla s ní problém s nočním spaním - furt si vymýšlela že chce čůrat, nebo že chce zakrýt a nebo že chce medicínku (má teď sirup na kašel) - no prostě kraviny. Tak jsem jí sundala jednu stranu na postylce a vyzkoušela, jestli se počůrá když bude bez plínky nebo ne a jestli zvládne chodit sama čůrat v noci na nočník. Ze začátku to vypadalo nadějně ale když tvrdě usnula tak se počůrala a pak zjistila, že může chodit k nám do postele, samozřejmě se to stupňovalo, 3.den odmítala chodit spát do postýlky a chtěla se mnou do postele hned - tak jsem si uvědomila, že si pletu na sebe bič a postranice letěla zpátky na postylku (máme takovou vysokou že ji zatim nepřelezla-možná by to zvládla ale netroufne si) A je klid. No nebylo to hned, taky asi 3 dny zlobila, že chce přikrýt, čůrat a kdo ví co. Tak jsem ji dala vyčůrat a pak musí spát, řekla jsem že ostatní děti (jmenovala jsem ty co jsou v jesličkách) jsou taky šikovné a umí se samy přikrýt, celkem to pomohlo. Jo a velký trest je pro ni i to, že jí večer před spaním nepovím pohádku, když při ukládání ke spaní hodně zlobí, to si pak rozmyslí, jestli jí to stojí za to být zase bez pohádky. :s: :one: je fakt asi velká výhoda, že mi z té postylky prostě nevyleze. Jo a ten foťák je úplně božíí :-)
In reply to Jak se nám daří by alenkas
Ahoj Ali, taky to vidím na to, že Tomášek má prostě hodně energie a potřebuje ji někde vybít. Vidím to u Pavlínky, teď co je už brzo tma a zima, tak už netrávíme tolik času na zahradě - tam jsem si s ní kopala s balonem a honily jsme se, řádila v bazénu a zalívvala konvičkou kytičky, nebo mi pomáhala vozit hrušky v jejích pidi-kolečkách, zapojila jsem ji i do zahradnické práce - odnášela mi třeba starou hlínu a nosila to po kyblíkách na kompost, zatím, co jsem přesazovala kytky atd. :one: Teď je to taky horší, ale naštěstí je od 1.října v jesličkách,(už nemám paní na hlídání), chodí tam na dlouhé procházky hraje si s dětma, když je třeba škaredě tak tancujou v herničce a je to znát :-) Dokonce se divím, že tam i v poledne spí-nemají tam klasické postylky ale už takové ty školkovské bez zábran, no je fakt, že cizí autorita je úplně něco jiného než když má poslechnout nás :///: Pavlínka je taky šídlo, musela si aspoň 50x přivřít prsty do dveří nebo do šuplíku aby je nechala na pokoji, když jsem jí říkala ať neotvíra nebo nezavírá dveře a šuplíky, bylo to marné. Ale na pády je celkem taky opatrná.
Teď jsem nedávno měla s ní problém s nočním spaním - furt si vymýšlela že chce čůrat, nebo že chce zakrýt a nebo že chce medicínku (má teď sirup na kašel) - no prostě kraviny. Tak jsem jí sundala jednu stranu na postylce a vyzkoušela, jestli se počůrá když bude bez plínky nebo ne a jestli zvládne chodit sama čůrat v noci na nočník. Ze začátku to vypadalo nadějně ale když tvrdě usnula tak se počůrala a pak zjistila, že může chodit k nám do postele, samozřejmě se to stupňovalo, 3.den odmítala chodit spát do postýlky a chtěla se mnou do postele hned - tak jsem si uvědomila, že si pletu na sebe bič a postranice letěla zpátky na postylku (máme takovou vysokou že ji zatim nepřelezla-možná by to zvládla ale netroufne si) A je klid. No nebylo to hned, taky asi 3 dny zlobila, že chce přikrýt, čůrat a kdo ví co. Tak jsem ji dala vyčůrat a pak musí spát, řekla jsem že ostatní děti (jmenovala jsem ty co jsou v jesličkách) jsou taky šikovné a umí se samy přikrýt, celkem to pomohlo. Jo a velký trest je pro ni i to, že jí večer před spaním nepovím pohádku, když při ukládání ke spaní hodně zlobí, to si pak rozmyslí, jestli jí to stojí za to být zase bez pohádky. :s: :one: je fakt asi velká výhoda, že mi z té postylky prostě nevyleze.
Jo a ten foťák je úplně božíí :-)