Ahojky, já sice nemám doma kamionáka, ale věčně doma také není. Mé poslední 3 měsíce těhu jsem na vše sama - on se věnuje příliš práci - nová zakázka - práce přes noc a to je to co já naprosto nezvládám. Takže tě asi nepodpořím, ale cítím s tebou. Já mám neustále střídající se pocity spkojenosti s pláčem a pořád dokola. V noci se probudím a vím, že tu není - hlava mi šrotuje a spát nemůžu, přemýšlím, kde s kým co asi dělá a tak zase brečím.... pak na chvíli spím a zase. Bojím se, že maličké tímto hodně ubližuji. Ale já se vážně snažím - nejde to v hlavě to prostě šrotuje a tak si připadám už jako cvok. Právě v těchto posledních týdnech bych ho chtěla mít u sebe, promluvit si o mých obavách z porodu, z péče o mimi...trochu více lásky a pochopení....ale jsem prostě jen sama a bulím. Tak se k tobě připojuji.
Ahojky, já sice nemám doma kamionáka, ale věčně doma také není. Mé poslední 3 měsíce těhu jsem na vše sama - on se věnuje příliš práci - nová zakázka - práce přes noc a to je to co já naprosto nezvládám. Takže tě asi nepodpořím, ale cítím s tebou. Já mám neustále střídající se pocity spkojenosti s pláčem a pořád dokola. V noci se probudím a vím, že tu není - hlava mi šrotuje a spát nemůžu, přemýšlím, kde s kým co asi dělá a tak zase brečím.... pak na chvíli spím a zase. Bojím se, že maličké tímto hodně ubližuji. Ale já se vážně snažím - nejde to v hlavě to prostě šrotuje a tak si připadám už jako cvok. Právě v těchto posledních týdnech bych ho chtěla mít u sebe, promluvit si o mých obavách z porodu, z péče o mimi...trochu více lásky a pochopení....ale jsem prostě jen sama a bulím. Tak se k tobě připojuji.