Přidat komentář

Ahojky, tak já tam přišla, slíkla jsem ho, sestřička ho posadila na váhu a změřili jsme ho, tomu byl šumák kde je, takže si tam na tom jejím stole přebalovacím hrál s hračkama, dr. přišla, on na ní nereagoval :s: neměl čas, takže na něho začla jako polehoučku aby se prej nelek :s: no hračky byli přednější, takže sáhla na fontanelku, krk, bříško, poslechla, polechtala na nožkách. Zeptala se jestli chodí, když ne jestli si stoupá a jestli leze. Řekla jsem že nechce sedět, jen klečet, tak ho dala do sedu, potom se podívala jak si sám opět hned kleknul, mrkla že u toho kleku má hezkou rovnou páteř a že je to teda dobrý. Jestli začal mluvit a co. Papat že má už všechno. Si myslím že už se se mnou nechtěla zabejvat do detailů když už mám druhý, tak asi něco po tom prvním vím. U prvního mi dávala letáčky co jíst atd. No a napsala kdy na další očkování a na další kontrolu. Já ani otázky neměla žádný. A potom až v klidu když jsem ho měla oblečenýho tak mi řekla že má tu pupeční kýlu, ale že ho to nebolí a v ničem nebrání, prostě jak byl malej tak si namáhal moc břišní svaly. A že mu to max bude vadit při ohýbání až bude velkej, nebo že by to vadilo kdyby byl těhu nebo dřevorubec. A až vyroste tak si to může nechat odstranit jako kometickou vadu no. Tak asi tak vše.... Ale když třeba brečí tak se ho snaží utěšit, a když vydí že to nejde tak se mi v rychlosti snaží vysvětlit vše kolem, to bylo když byl menší když mu třeba brali krev... ale třeba taky o tu krev jsem si musela říct sama a to i u staršího. Ono je asi všude něco. Já už od naší chtěla taky odejít, ale v tom městě se o ní říká že je nejlepší z dr. tak nevím no.... je to těžký