Pomohla a moc! :) Děkuju!!! :+^*: Také jsem se setkala zpočátku těhu v rodině partnera se zděšením, namísto radosti... Že prý beru léky a že jsme na to vlítli moc rychle.. Ač to mysleli dobře, kvůli malému - báli se,aby mimi bylo zdravé po těch lécích, bylo to pro mou dušičku celkem drsný.. Říkala jsem si, že by měli jásat a mát radost, první vnouče v celé rodině a to už mají i jednoho 40tiletého syna...Moje rodinka to přijala s ohromným nadšením a to mé stavy znají daleko víc.. Dost to bolelo a říkala jsem si, jak je možné,aby se někdo tvářil na počátek nového života, jak když mu ucpeš záchod.. DOstala jsem spoustu nevyžádaných rad co a jak mám teď cítit, čemu se nesmím poddávat a jak mám být na partnera hodná a milá, jak nemám být sobec a týrat to miminko depresemi.. Opravdu slušnej záhul... Nakonec mi největší oporou byla moje maminka a po tom, co si zvykl na novou roli tatínka, tak i partner. V tomhle jsem měla ohromné štěstí potom všem. Že mám suprovýho chlapa, kterej by měl mít svatozář za to, co se mnou teď díky těhotenským hormonům musí snést.. :D Ale pak mne začalo utěšovat a povzbuzovat to, že jsme přečkali ve zdraví 1.trimestr, všechny výsledky dopadali lépe, než na 1 s * a vypadá to, že opravdu čekáme krásně zdravoučkého chlapečka, který dle všech známek je pěkný čiperka! :D :\x: :cc): :C]]: Partnerova rodina se také zklidnila a už se moc těší a je to najednou vše nějaké lepší.. Člověk by si řekl, co chi, proč se pořád tak nervuju jak to bude, když nemám proč.. A je to pravda..jenže se prostě bojím, jak to budu zvládat - ty stavy znám už moc dobře a člověk není schopen pomalu ani vstát na záchod a to tedy rozhodně nechci, když budu mít doma drobečka! A udělám proto snad vše, co jde a půjde! Proto je tak krásné číst Tvé řádky... ač jsi kojit pořádně nemohla, čiší z nich ohromná síla a láska k synovi a naděje, že se to prostě zvládnout dá! :) Ač s lékama, sice bez kojení, ale dá a pro ty naše miláčky je důležitější opravdu maminka, která je zdravá a vyrovnaná, sokáže se na ně smát a utěšit, než slzy zadržující depresívní skoro troska.. Vím, že mi malej dá ještě víc síly už jen svou pouhou přítomností, vždyť už teď jsem díky němu úplně někde jinde! A co děti dokáží, jsi popsala nádherně, když jsi psala o dcerunce...když Ti bylo nejhůř, byla s Tebou a stačilo pouhé "to zvládnem"...Když jsem to četla a teď o tom píšu, také mám slzy v očích...dokážu si představit, co to v tu chvíli pro Tebe jako maminku muselo znamenat a co Ti to dalo! :) :h: :w: :h: Děti jsou něco tak nádherného a čistého, že s nimi po boku jde opravdu zvládnout vše - právě kvůli nim...pro ně! Člověk miluje až k zešílení a může být jen vděčný za to, že ho potkalo to štěstí mít ty andílky u sebe a díky nim a pro ně zvládat ten život lépe. Jen je fakt, že to jestli budu nebudu kojit to neovlivní,ale může to ovlivnit můj řístup a pohled na věc...prostě se z toho nezhroutím a budu tu pro maličkýho spíš funkční a vyrovnaná, než aby chudinka cítil, že maminka je na tom zle.. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že je doopravdy lepší být tu pro mrňouska psychicky odolná, než depresívní,ale s mlíčkem.. ;) A Ty si to určitě také nevyčítej...je fakt, že jsme chtěly a chceme dát prckům vše, ale když to nejde... Za to, že jsi nemohla kojit více, než 14 dnů, za to se přece nejde obviňovat..Kdybys ho záměrně nechtěla kojit, tak si myslím něco jiného...ale takhle? Hold t prostě nešlo... Také mě bolí představa, že bych kojit nemohla,ale co naděláme, když to nejde jinak, viď? Moc děkuju za Tvá povzbudivá slova, dost jsem v tom viděla to, co často cítím i já. Tak snad už bude vše jen lepší a lepší a bude nám líp a líp! :one: A ta naše milovaná zlatíčka nám budou přinášet jen samou radost! :) :c:
In reply to Snad povzbudím:-) by Beruska.179
Pomohla a moc! :) Děkuju!!! :+^*: Také jsem se setkala zpočátku těhu v rodině partnera se zděšením, namísto radosti... Že prý beru léky a že jsme na to vlítli moc rychle.. Ač to mysleli dobře, kvůli malému - báli se,aby mimi bylo zdravé po těch lécích, bylo to pro mou dušičku celkem drsný.. Říkala jsem si, že by měli jásat a mát radost, první vnouče v celé rodině a to už mají i jednoho 40tiletého syna...Moje rodinka to přijala s ohromným nadšením a to mé stavy znají daleko víc.. Dost to bolelo a říkala jsem si, jak je možné,aby se někdo tvářil na počátek nového života, jak když mu ucpeš záchod.. DOstala jsem spoustu nevyžádaných rad co a jak mám teď cítit, čemu se nesmím poddávat a jak mám být na partnera hodná a milá, jak nemám být sobec a týrat to miminko depresemi.. Opravdu slušnej záhul... Nakonec mi největší oporou byla moje maminka a po tom, co si zvykl na novou roli tatínka, tak i partner. V tomhle jsem měla ohromné štěstí potom všem. Že mám suprovýho chlapa, kterej by měl mít svatozář za to, co se mnou teď díky těhotenským hormonům musí snést.. :D Ale pak mne začalo utěšovat a povzbuzovat to, že jsme přečkali ve zdraví 1.trimestr, všechny výsledky dopadali lépe, než na 1 s * a vypadá to, že opravdu čekáme krásně zdravoučkého chlapečka, který dle všech známek je pěkný čiperka! :D :\x: :cc): :C]]: Partnerova rodina se také zklidnila a už se moc těší a je to najednou vše nějaké lepší.. Člověk by si řekl, co chi, proč se pořád tak nervuju jak to bude, když nemám proč.. A je to pravda..jenže se prostě bojím, jak to budu zvládat - ty stavy znám už moc dobře a člověk není schopen pomalu ani vstát na záchod a to tedy rozhodně nechci, když budu mít doma drobečka! A udělám proto snad vše, co jde a půjde! Proto je tak krásné číst Tvé řádky... ač jsi kojit pořádně nemohla, čiší z nich ohromná síla a láska k synovi a naděje, že se to prostě zvládnout dá! :) Ač s lékama, sice bez kojení, ale dá a pro ty naše miláčky je důležitější opravdu maminka, která je zdravá a vyrovnaná, sokáže se na ně smát a utěšit, než slzy zadržující depresívní skoro troska.. Vím, že mi malej dá ještě víc síly už jen svou pouhou přítomností, vždyť už teď jsem díky němu úplně někde jinde! A co děti dokáží, jsi popsala nádherně, když jsi psala o dcerunce...když Ti bylo nejhůř, byla s Tebou a stačilo pouhé "to zvládnem"...Když jsem to četla a teď o tom píšu, také mám slzy v očích...dokážu si představit, co to v tu chvíli pro Tebe jako maminku muselo znamenat a co Ti to dalo! :) :h: :w: :h: Děti jsou něco tak nádherného a čistého, že s nimi po boku jde opravdu zvládnout vše - právě kvůli nim...pro ně! Člověk miluje až k zešílení a může být jen vděčný za to, že ho potkalo to štěstí mít ty andílky u sebe a díky nim a pro ně zvládat ten život lépe. Jen je fakt, že to jestli budu nebudu kojit to neovlivní,ale může to ovlivnit můj řístup a pohled na věc...prostě se z toho nezhroutím a budu tu pro maličkýho spíš funkční a vyrovnaná, než aby chudinka cítil, že maminka je na tom zle.. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že je doopravdy lepší být tu pro mrňouska psychicky odolná, než depresívní,ale s mlíčkem.. ;) A Ty si to určitě také nevyčítej...je fakt, že jsme chtěly a chceme dát prckům vše, ale když to nejde... Za to, že jsi nemohla kojit více, než 14 dnů, za to se přece nejde obviňovat..Kdybys ho záměrně nechtěla kojit, tak si myslím něco jiného...ale takhle? Hold t prostě nešlo... Také mě bolí představa, že bych kojit nemohla,ale co naděláme, když to nejde jinak, viď? Moc děkuju za Tvá povzbudivá slova, dost jsem v tom viděla to, co často cítím i já. Tak snad už bude vše jen lepší a lepší a bude nám líp a líp! :one: A ta naše milovaná zlatíčka nám budou přinášet jen samou radost! :) :c: