U doktorky se zeptej, až Ti potvrdí diagnozu, jestli by si Tě mohli nechat v nemocnici. Že máš strach a několik vyšetření a že bydlíš trochu dál. Uvidíš, jak se zatváří. A na mě, když je takhle někdo hnusnej, tak jak jsem trošku labilnější, tak se mi to taky děje, že jsou méně příjemný, tak já přiostřuji hlas jako ten, s kdo na mě štěká. Asertivně, zezačátku.. Přizpůsobím se tónu hlasu, rychlosti a hlasitosti. Jsem v tomhle vycvičená z práce. Jelikož nemám titul a musela jsem jednat věčně s kravaťákama, tak bývají ostřejší. Není to ale nic osobního. Když se jim "přizpůsobíš", budeš jim sympatičtější a vemou Tě spíš jako partnera v jednání. Hodí se mi to v podstatě kdekoliv. Neboj se mluvit víc nahlas a srozumitelně.. oni Ti doktoři a sestřičky většinou udělají krok zpět. Stejně tak ta pinda na pohotovosti. Hrr na ně. A opravdu se opatruj. Nevím, v jakém pořadí jdeš k těm doktorům, ale variantu brod (nemocnici) bych prodiskutovala s dr. Víš, ještě jednu věc používá: Ne vždy vyjde, ale na někoho to funguje (ne na ty, co vše ví a znají), ale: Neptám se, oznamuji! "Dobrý den, paní doktorko. Máte dnes fofr, co? To máte každý den? Jak to můžete zvládnout? Jste tedy dobrá. Paní doktorko, ráda bych fotečku broučka, nebo aspoň ukázat, jestli je to možné. Zaplatím Vám to. Paní doktorko, vzhledem k problémům, co mám a k vzdálenosti, kde bydlím, bych chtěla, aby se na mě podívali v nemocnici. Aby mě dali do kupy a já nemusela co týden jezdit na pohotovost a pak otravovat Vás. Nehledě na to, že mám vážně strach.." No, snad jsem Ti alespoň trochu pomohla a snad už bude u Tebe jenom líp a prtěti se bude dařit dobře. Moc na Tebe myslím. Přála jsem si, aby jsi už nešpinila. Pozdravuj doma.. a nohy nahoru, co to půjde.. a třeba i před UZ na chodbě! Neser se s nima! Je to Tvý tělo, Tvý mimi a oni jsou tu pro Tebe!
U doktorky se zeptej, až Ti potvrdí diagnozu, jestli by si Tě mohli nechat v nemocnici. Že máš strach a několik vyšetření a že bydlíš trochu dál. Uvidíš, jak se zatváří. A na mě, když je takhle někdo hnusnej, tak jak jsem trošku labilnější, tak se mi to taky děje, že jsou méně příjemný, tak já přiostřuji hlas jako ten, s kdo na mě štěká. Asertivně, zezačátku.. Přizpůsobím se tónu hlasu, rychlosti a hlasitosti. Jsem v tomhle vycvičená z práce. Jelikož nemám titul a musela jsem jednat věčně s kravaťákama, tak bývají ostřejší. Není to ale nic osobního. Když se jim "přizpůsobíš", budeš jim sympatičtější a vemou Tě spíš jako partnera v jednání. Hodí se mi to v podstatě kdekoliv. Neboj se mluvit víc nahlas a srozumitelně.. oni Ti doktoři a sestřičky většinou udělají krok zpět. Stejně tak ta pinda na pohotovosti. Hrr na ně.
A opravdu se opatruj. Nevím, v jakém pořadí jdeš k těm doktorům, ale variantu brod (nemocnici) bych prodiskutovala s dr. Víš, ještě jednu věc používá: Ne vždy vyjde, ale na někoho to funguje (ne na ty, co vše ví a znají), ale: Neptám se, oznamuji!
"Dobrý den, paní doktorko. Máte dnes fofr, co? To máte každý den? Jak to můžete zvládnout? Jste tedy dobrá. Paní doktorko, ráda bych fotečku broučka, nebo aspoň ukázat, jestli je to možné. Zaplatím Vám to. Paní doktorko, vzhledem k problémům, co mám a k vzdálenosti, kde bydlím, bych chtěla, aby se na mě podívali v nemocnici. Aby mě dali do kupy a já nemusela co týden jezdit na pohotovost a pak otravovat Vás. Nehledě na to, že mám vážně strach.."
No, snad jsem Ti alespoň trochu pomohla a snad už bude u Tebe jenom líp a prtěti se bude dařit dobře. Moc na Tebe myslím. Přála jsem si, aby jsi už nešpinila. Pozdravuj doma.. a nohy nahoru, co to půjde.. a třeba i před UZ na chodbě! Neser se s nima! Je to Tvý tělo, Tvý mimi a oni jsou tu pro Tebe!