Ahoj Jani,vůbec to není trapný,naopak...moc upřímný. Já mám na to stejný názor.Nikdy jsem neměla v životě nic zadarmo a tak to beru,že vždycky když je hodně špatně,vím,že za pár dnů,měsíců,let,bude o to lépe a budu zase moc šťastná. A je pravda,že si všeho moc vážím! Byla jsem tehdy opravdu s prominutím (ve velikých sračkách) jinak se to říct nedá.Byly tam velké dluhy,rozprodal majetek,znásilnil mě,bil mě ,ukradl mi Martínka když mu byl rok,poslal na mě policajty a nahlásil,že mám doma drogy..dal mi je do autaod kterého měl klíče.( na štěstí má můj tatínek u policajtů kamaráda a ten nás včas varoval).No prstě hrůza.O štědrý den jsem definitivně odešla,17 ledna nastoupil můj dědeček na operaci páteře protože neměl cit v prstech...přeřízly mu omylem nervy od dýchání a on mi zůstal na lůžku na aru 9 měsíců umíral.Každý den jsem za ním jezdila s malým klukem na ruce a bojoval za jeho život s celým světem.Na jaře jsem manžela vaplatila z domu,v srpnu přišla povodeň a ten barák mi sebrala.Zbyl mi jen Martínek na ruce a jedna igelitka.V říjnu dědeček zemřel a mě v prosinci rozvedly. Byl to nejhorší rok ktrý jsem mohla zažít.Dneska nechápu jak jsem to zvládla ,ale zvládla,nikdy jsem Martínkovi nedala pocítit,že jsem nešťastná a nebo,že je něco špatně.Snad se mi to povedlo
No a te´d mám chlapa ,který je pan božský...na rukou mne nosí,Martínka miluje a vychovává a já vím,že ho mám za odměnu!
In reply to Ahoj Adi, kdo to má v by Jana Kulhánková
Ahoj Jani,vůbec to není trapný,naopak...moc upřímný. Já mám na to stejný názor.Nikdy jsem neměla v životě nic zadarmo a tak to beru,že vždycky když je hodně špatně,vím,že za pár dnů,měsíců,let,bude o to lépe a budu zase moc šťastná. A je pravda,že si všeho moc vážím! Byla jsem tehdy opravdu s prominutím (ve velikých sračkách) jinak se to říct nedá.Byly tam velké dluhy,rozprodal majetek,znásilnil mě,bil mě ,ukradl mi Martínka když mu byl rok,poslal na mě policajty a nahlásil,že mám doma drogy..dal mi je do autaod kterého měl klíče.( na štěstí má můj tatínek u policajtů kamaráda a ten nás včas varoval).No prstě hrůza.O štědrý den jsem definitivně odešla,17 ledna nastoupil můj dědeček na operaci páteře protože neměl cit v prstech...přeřízly mu omylem nervy od dýchání a on mi zůstal na lůžku na aru 9 měsíců umíral.Každý den jsem za ním jezdila s malým klukem na ruce a bojoval za jeho život s celým světem.Na jaře jsem manžela vaplatila z domu,v srpnu přišla povodeň a ten barák mi sebrala.Zbyl mi jen Martínek na ruce a jedna igelitka.V říjnu dědeček zemřel a mě v prosinci rozvedly. Byl to nejhorší rok ktrý jsem mohla zažít.Dneska nechápu jak jsem to zvládla ,ale zvládla,nikdy jsem Martínkovi nedala pocítit,že jsem nešťastná a nebo,že je něco špatně.Snad se mi to povedlo
No a te´d mám chlapa ,který je pan božský...na rukou mne nosí,Martínka miluje a vychovává a já vím,že ho mám za odměnu!
Nechápu lidi,co si z maličkostí dělají hlavu.
To jsem se Jani zase rozepsala..hrůza :))
Jak se máš?