Ahoj Jani,to je otázek :) tak já se do toho dám.....
je mi 30 let a mám 9letého Martínka,celé jeho těhu jsem proležela v nemocnici,tuhlo mi bříško a otvírala jsem se.Domů mě pustily ve 36tt.Katastrofa.Otěhotněla jsem tehdy přirozeně a chtěně. :) Bohužel mé manželství nevydrželo,manžel spadl do pervitinu a začalo mi peklo na zemi.Po roce marného boje jsem se rozvedla.Rozvod trval Pět let. Narušená osoba... bylo to strašný. Teď jsem znovu vdaná,manžel je pan božský jak já říkám:) mám ho za odměnu.Ale jak to tak bývá,nemohly jsme otěhotnět.Řešila jsem to po půl roce nezdaru,zjistilo se,že manžel má pomalé spermie,já mám alergii na spermie a endometriozu 3stupně,k tomu ještě dvakrát zakloněnou dělohu. Prodělala jsem léčbu,operaci a IVF.Dokonce i IVF jsem měla problémové,dostala jsem hyperstimulační syndrom,nevím zda víš co to je ...strááášně to bolí a dlouho.Bolesti jsem měla až do 16tt. POtom jsem plynule přešla do bolestí od tuhnutí bříška.Ty trvají dodnes.K tomu mám vcestnou placentu.:)Samá komplikace. Jinak máš pravdu,jednovaječný děti jsou opravdu lekaři nazývani jako zázrak který neumějí vysvětlit a nebo přání pána boha. Ani já ani manžel nemáme v rodě dvojčátka a na tož jednovaječná.Když jsem se ptala,zda na to neměl vliv IVF,bylo mi řečeno že ani náhodou,že to je osud.Na klinice na nás koukali jako na zjevení,nemůžeme otěhotnět,dáme si jedno vajíčko a ono se rozdělí.
Byl to šok....týden jsem to nemohla nějak skousnout,bylo mi jasné,že mé podnikání je v háji n adlouhou dobu,že nám budou chybět peníze,že po zdravotní stránce to bude hrůza...všichni nás strašně strašily když viděly jakou mám postavu a jakou mám anamnézu. No a po týdnu zoufalství mě manžel přesvědčil,že to bude krásný a že ty děti moc chce.Bylo to tak krásný,že mi došlo,že na to nebudu sama a že mám velké štěstí.Dneska si neumím představit,že bych je pod srdcem neměla.
In reply to Jj, ale jen jedno.. by Jana Kulhánková
Ahoj Jani,to je otázek :) tak já se do toho dám.....
je mi 30 let a mám 9letého Martínka,celé jeho těhu jsem proležela v nemocnici,tuhlo mi bříško a otvírala jsem se.Domů mě pustily ve 36tt.Katastrofa.Otěhotněla jsem tehdy přirozeně a chtěně. :) Bohužel mé manželství nevydrželo,manžel spadl do pervitinu a začalo mi peklo na zemi.Po roce marného boje jsem se rozvedla.Rozvod trval Pět let. Narušená osoba... bylo to strašný. Teď jsem znovu vdaná,manžel je pan božský jak já říkám:) mám ho za odměnu.Ale jak to tak bývá,nemohly jsme otěhotnět.Řešila jsem to po půl roce nezdaru,zjistilo se,že manžel má pomalé spermie,já mám alergii na spermie a endometriozu 3stupně,k tomu ještě dvakrát zakloněnou dělohu. Prodělala jsem léčbu,operaci a IVF.Dokonce i IVF jsem měla problémové,dostala jsem hyperstimulační syndrom,nevím zda víš co to je ...strááášně to bolí a dlouho.Bolesti jsem měla až do 16tt. POtom jsem plynule přešla do bolestí od tuhnutí bříška.Ty trvají dodnes.K tomu mám vcestnou placentu.:)Samá komplikace.
Jinak máš pravdu,jednovaječný děti jsou opravdu lekaři nazývani jako zázrak který neumějí vysvětlit a nebo přání pána boha. Ani já ani manžel nemáme v rodě dvojčátka a na tož jednovaječná.Když jsem se ptala,zda na to neměl vliv IVF,bylo mi řečeno že ani náhodou,že to je osud.Na klinice na nás koukali jako na zjevení,nemůžeme otěhotnět,dáme si jedno vajíčko a ono se rozdělí.
Byl to šok....týden jsem to nemohla nějak skousnout,bylo mi jasné,že mé podnikání je v háji n adlouhou dobu,že nám budou chybět peníze,že po zdravotní stránce to bude hrůza...všichni nás strašně strašily když viděly jakou mám postavu a jakou mám anamnézu.
No a po týdnu zoufalství mě manžel přesvědčil,že to bude krásný a že ty děti moc chce.Bylo to tak krásný,že mi došlo,že na to nebudu sama a že mám velké štěstí.Dneska si neumím představit,že bych je pod srdcem neměla.
Tak to je v kostce všechno :)
možná:)))
jak čtu,taky jsi to neměla jednoduché viď?