No, tak to bych ti poradila jediné - neboj se změn a neodmítej je... já jsem v 35 letech najednou změnila celý život a to vše naráz - rozvedla jsem se, odešla jsem do jiného zaměstnání a de fakto jsem se seznámila se svým současným manželem, koupila svůj byt do osobního vlastnictví a řeknu ti, že v jednu chvíli jsem si říkala, že těch šílených změn je moc najednou, že to nemůžu zvládnout, ale stačilo udělat první krok - rozhodnout se - a pak to šlo dál v pohodě samo... samozřejmě, že to bylo docela hektické období, ale to pominulo a já nelituji ničeho... i když jsem si to předtím ani neuměla představit... takže to zkus brát jako přirozený vývoj... nic nemůže trvat věčně a tys třeba dostala šanci změnit svůj život, usadit se a mít dítě... no, ve 34 sice nejsi ještě stará, ale zase je to jiné než ve 24, kdy si můžeš říct, že máš na všechno ještě deset let času... jediné, co bych nějak vymyslela, je ten tvůj byt v Praze... jestli je to tak výhodné, nemáš nějakou kamarádku nebo kamaráda, který by tam bydlel místo tebe, aniž by se měnila nájemní smlouva, třeba jako tvůj teď spolubydlící? Aby ses v případě nutnosti měla kam vrátit? Ale myslím si, že si na tu novou situaci a bydlení s mužem, kterého máš ráda, zvykneš... třeba to nebude tak strašné... jen zkus na ty místní holky hledět jinak... ony neznají tvůj svět, ty jejich, a nikdo z vás nemůže říct, že ten druhý způsob je lepší... každý by měl svou pravdu a vše má své pozitivní i negativní stránky... no a jestli máš řidičák, tak nejsi svázaná ničím, no snad jen finanční stránkou, aby mělo auto vždy plnou nádrž... Jak říkám, nejtěžší je vždycky to rozhodnutí a ten první krok... krok do neznáma... ale jestli se máte rádi, tak by to nemuselo být tak těžké... nemůžeš zůstat na stejném místě... stagnace znamená umírání... potřebuješ vyzkoušet i jiné věci... ber to jako další dobrodružství... budu ti držet palce... :a:
In reply to moc ti děkuju za odpověď. by marfib
No, tak to bych ti poradila jediné - neboj se změn a neodmítej je... já jsem v 35 letech najednou změnila celý život a to vše naráz - rozvedla jsem se, odešla jsem do jiného zaměstnání a de fakto jsem se seznámila se svým současným manželem, koupila svůj byt do osobního vlastnictví a řeknu ti, že v jednu chvíli jsem si říkala, že těch šílených změn je moc najednou, že to nemůžu zvládnout, ale stačilo udělat první krok - rozhodnout se - a pak to šlo dál v pohodě samo... samozřejmě, že to bylo docela hektické období, ale to pominulo a já nelituji ničeho... i když jsem si to předtím ani neuměla představit... takže to zkus brát jako přirozený vývoj... nic nemůže trvat věčně a tys třeba dostala šanci změnit svůj život, usadit se a mít dítě... no, ve 34 sice nejsi ještě stará, ale zase je to jiné než ve 24, kdy si můžeš říct, že máš na všechno ještě deset let času... jediné, co bych nějak vymyslela, je ten tvůj byt v Praze... jestli je to tak výhodné, nemáš nějakou kamarádku nebo kamaráda, který by tam bydlel místo tebe, aniž by se měnila nájemní smlouva, třeba jako tvůj teď spolubydlící? Aby ses v případě nutnosti měla kam vrátit? Ale myslím si, že si na tu novou situaci a bydlení s mužem, kterého máš ráda, zvykneš... třeba to nebude tak strašné... jen zkus na ty místní holky hledět jinak... ony neznají tvůj svět, ty jejich, a nikdo z vás nemůže říct, že ten druhý způsob je lepší... každý by měl svou pravdu a vše má své pozitivní i negativní stránky... no a jestli máš řidičák, tak nejsi svázaná ničím, no snad jen finanční stránkou, aby mělo auto vždy plnou nádrž...
Jak říkám, nejtěžší je vždycky to rozhodnutí a ten první krok... krok do neznáma... ale jestli se máte rádi, tak by to nemuselo být tak těžké... nemůžeš zůstat na stejném místě... stagnace znamená umírání... potřebuješ vyzkoušet i jiné věci... ber to jako další dobrodružství... budu ti držet palce... :a: