Ahojky,tak já ti to povím,jak to mám já,jo?Mám staršího kluka 3 roky a pár měsíců.No a on byl přesně tak líný na papání jako ta tvoje holčina.Už při kojení jsem ho musela neustále budit,nutit a tak jsme skončili s kojením nějak v pátém měsíci.Potom jsme přešli na tužší stravu,on mi k tomu totiž ještě hodně zvracel.Veškeré jídlo jsem do něj musela nutit,prostě vše,včetně čaje.Každý den jsem vstávala pomalu už se strachem a neskutečnýma nervama,neustále napružená.Teď má 3 roky a vypadá to pořád skoro stejně.Sám od sebe maximálně sní bombóny,čokoládu,tyčinky,chipsy.Takže snídaně,svačina,oběd,svačina a večeře neustálé okřikování,jez,jez,nakloň se,chytni si tu lžičku,napíj se. Už je to lepší,to každopádně,ale je to pořád,sám od sebe nepříjde s tím,že má hlad,že by si něco dal. Od narození nám doktorka vyhrožovala,že jestli to do něj nedostanu,tak pojedeme do nemocnice na kapáky.Takže jsem jídlo a pití do něj cpala horem spodem každý den. Takže jestli je tvoje holčička taky taková,tak to může být ještě i tak dlouhou dobu,možná se to v ní zlomí,nevím,ale my jsme jednu dobu chodili na učení jezení,ano,opravdu na učení jídla,kde mu dali lžičku,talíř,jídlo a nechali to zcela na něm,samozřejmě dělal skoro celý den všechno ostatní než jedl.No a tam mi poradili,nechat ho tak,nechat ho vyhladovět,jen hlídat,aby měl dostatečný přísun tekutin a pití do něj nutit každopádně,ale jídlo ne,počkat,až se ozve a po prvním takovém náznaku mu jídlo nabídnout,nebo nechat na stole a až si sám vezme.Já to nikdy nedokázala,můžu ti říct,že jsem brečela i celý den,když jsem tohle zkoušela a on pomalu nemohl ani chodit,plazil se v roce po zemi a nevzal si za celý den nic,nevydržela jsem to a zase do něj jídlo nacpala. Potom jsem potkala jednu kámošku,která má skoro stejně starou holčičku a měla s ní stejný problém,ale ta to takhle udělala,dokonce prý jeli i do té nemocnice na 2 dny,ale od té doby má klid a holčina je naopak pažravec.
In reply to ........ by verča 2
Ahojky,tak já ti to povím,jak to mám já,jo?Mám staršího kluka 3 roky a pár měsíců.No a on byl přesně tak líný na papání jako ta tvoje holčina.Už při kojení jsem ho musela neustále budit,nutit a tak jsme skončili s kojením nějak v pátém měsíci.Potom jsme přešli na tužší stravu,on mi k tomu totiž ještě hodně zvracel.Veškeré jídlo jsem do něj musela nutit,prostě vše,včetně čaje.Každý den jsem vstávala pomalu už se strachem a neskutečnýma nervama,neustále napružená.Teď má 3 roky a vypadá to pořád skoro stejně.Sám od sebe maximálně sní bombóny,čokoládu,tyčinky,chipsy.Takže snídaně,svačina,oběd,svačina a večeře neustálé okřikování,jez,jez,nakloň se,chytni si tu lžičku,napíj se. Už je to lepší,to každopádně,ale je to pořád,sám od sebe nepříjde s tím,že má hlad,že by si něco dal. Od narození nám doktorka vyhrožovala,že jestli to do něj nedostanu,tak pojedeme do nemocnice na kapáky.Takže jsem jídlo a pití do něj cpala horem spodem každý den. Takže jestli je tvoje holčička taky taková,tak to může být ještě i tak dlouhou dobu,možná se to v ní zlomí,nevím,ale my jsme jednu dobu chodili na učení jezení,ano,opravdu na učení jídla,kde mu dali lžičku,talíř,jídlo a nechali to zcela na něm,samozřejmě dělal skoro celý den všechno ostatní než jedl.No a tam mi poradili,nechat ho tak,nechat ho vyhladovět,jen hlídat,aby měl dostatečný přísun tekutin a pití do něj nutit každopádně,ale jídlo ne,počkat,až se ozve a po prvním takovém náznaku mu jídlo nabídnout,nebo nechat na stole a až si sám vezme.Já to nikdy nedokázala,můžu ti říct,že jsem brečela i celý den,když jsem tohle zkoušela a on pomalu nemohl ani chodit,plazil se v roce po zemi a nevzal si za celý den nic,nevydržela jsem to a zase do něj jídlo nacpala. Potom jsem potkala jednu kámošku,která má skoro stejně starou holčičku a měla s ní stejný problém,ale ta to takhle udělala,dokonce prý jeli i do té nemocnice na 2 dny,ale od té doby má klid a holčina je naopak pažravec.