Děkuji..už aby to bylo..v těhu to bylo docela v pohodě, to jsem ani nežřvala...ale začalo to přesně dnem, kdy se mi nalily prsa a od tý doby prostě pořád brečim...jinak zodpovědnost mě taky pořád napadá..spíš to, že to je prstě obrovský závazek a už si jen tak nemůžeme s mužíčkem tak užívat (jako válet se v posteli, kdy chceme, vyrazit kdykoliv kamkoliv), tak tohle mi teď hrozně chybí (i když z toho jsem strach před těhu vůbec neměla)..no a můj muž je hroznej miláček a já mu tady pořád brečim...a pak zase brečim, protože mi ho je líto, že přijde domů z práce a já tu pořád řvu...no pořád dokola....doufám, že se to po šestinedělí zlepší..
In reply to Ahoj, u prvního dítka jsem by pumina83
Děkuji..už aby to bylo..v těhu to bylo docela v pohodě, to jsem ani nežřvala...ale začalo to přesně dnem, kdy se mi nalily prsa a od tý doby prostě pořád brečim...jinak zodpovědnost mě taky pořád napadá..spíš to, že to je prstě obrovský závazek a už si jen tak nemůžeme s mužíčkem tak užívat (jako válet se v posteli, kdy chceme, vyrazit kdykoliv kamkoliv), tak tohle mi teď hrozně chybí (i když z toho jsem strach před těhu vůbec neměla)..no a můj muž je hroznej miláček a já mu tady pořád brečim...a pak zase brečim, protože mi ho je líto, že přijde domů z práce a já tu pořád řvu...no pořád dokola....doufám, že se to po šestinedělí zlepší..