Překopírovávám příspěvek z dizkuze: červící 2009 na téma kočárek...........Já nemám teda tchýni furii v tom pravém slova smyslu, ale ona je tak vlezlá až je to odporný. Je taková nenápadně mě terorizující. Sotva dokojím už mi malou bere z náručí, hned ji jde přebalit (přitom já to dělám až tak za půl až 3/4 hoďky, protože malá je dost blinkací), pak se diví, že blinká. Pak ji chová do nekonečna, minule mě na procházce odstrčila od kočárku aniž by se zeptala mi ho prostě vzala. Pak malou měl v náručí přítel a začala plakat, tak já už jsem nastavovala ruce, že si ji vezmu a tchýně přiskočila a sebrala mi ji přímo před nosem. Mám pocit, že kdybych nekojila, tak mě vůbec nepotřebujou. Nebo ji furt chová a malá začne plakat hladem a ona mi ji odmítá dát na kojení, jakoby mi prostě nevěřela, že má hlad a chtěla si dokázat, že ji dokáže uklidnit. Chodím za ní po bytě, natahuju ruce a říkám, že má hlad a ona dělá, že mě neslyší. Tchýně je jinak milá, ale tohle mě fakt štve.
A jak jsem ji psala, jsem měkkota, asi jsem si ji za ty roky fakt připustila k tělu než je zdrávo. Přítel je mamánek a v tom je asi taky ten problém, mám strach, že se za mě nepostaví. Tchýně na něm dost visí, přijedeme tam v sobotu (bydlíme 15 km daleko), odjíždíme večer a ona se ptá, jestli přijedeme i na celou neděli. Nějak ji prostě nenapadne, že bychom chtěli být spolu. A přítel ji nedokáže říct NE, takže já mlčím, protože bych pak byla za tu, která tam nechce jezdit.
Překopírovávám příspěvek z dizkuze: červící 2009 na téma kočárek...........Já nemám teda tchýni furii v tom pravém slova smyslu, ale ona je tak vlezlá až je to odporný. Je taková nenápadně mě terorizující. Sotva dokojím už mi malou bere z náručí, hned ji jde přebalit (přitom já to dělám až tak za půl až 3/4 hoďky, protože malá je dost blinkací), pak se diví, že blinká. Pak ji chová do nekonečna, minule mě na procházce odstrčila od kočárku aniž by se zeptala mi ho prostě vzala. Pak malou měl v náručí přítel a začala plakat, tak já už jsem nastavovala ruce, že si ji vezmu a tchýně přiskočila a sebrala mi ji přímo před nosem. Mám pocit, že kdybych nekojila, tak mě vůbec nepotřebujou. Nebo ji furt chová a malá začne plakat hladem a ona mi ji odmítá dát na kojení, jakoby mi prostě nevěřela, že má hlad a chtěla si dokázat, že ji dokáže uklidnit. Chodím za ní po bytě, natahuju ruce a říkám, že má hlad a ona dělá, že mě neslyší. Tchýně je jinak milá, ale tohle mě fakt štve.
A jak jsem ji psala, jsem měkkota, asi jsem si ji za ty roky fakt připustila k tělu než je zdrávo. Přítel je mamánek a v tom je asi taky ten problém, mám strach, že se za mě nepostaví.
Tchýně na něm dost visí, přijedeme tam v sobotu (bydlíme 15 km daleko), odjíždíme večer a ona se ptá, jestli přijedeme i na celou neděli. Nějak ji prostě nenapadne, že bychom chtěli být spolu. A přítel ji nedokáže říct NE, takže já mlčím, protože bych pak byla za tu, která tam nechce jezdit.