Přidat komentář

Přidávám se k vám do klubu. U mě je to tedy ještě trochu jinak, ale princip zůstává. Tchýně mě sice štve a leze na nervy, ale nechává mě dejchat. Máma se mnou nejspíš momentálně nemluví, už jsem si zvykla, takže to se taky vydržet dá. Problém mám s tátou. Neustále má pocit, že má veškerá práva na můj život a na to mi do něj kecat. Když pominu to, že mi neustále podrývá autoritu u mého syna, neustále si vynucuje, abychom se řídili dle jeho rad, rozhodnutí a nařízení, neustále si jakoukoli žádost o výpomoc něčím podmiňuje, tak to, co udělal včera to už vážně pominout nejde.
Nevím odkud začít, abych tady nepsala týden a přitom, abych vám to vše dostatečně popsala. Nějak to zkusím, tak snad se to povede. Jelikož jsme chtěli rodiče překvapit a udělat jim radost, ještě jsme jim neřekli, že čekáme mimčo. Navíc bych to chtěla jako první říct svýmu synovi a myslela jsem si, že bude o to hezčí, když jim tu novinku řekne on sám. Jenže mám pořád strach, jak to všechno dopadne a nechtěla bych, aby případné zklamání kromě nás musel prožít i syn, tak jsme se s manžou dohodli, že počkáme, až budeme mít výsledky těch druhých krevních odběrů, což má být cca za 14dní, necháme si udělat fotku z UZ a vyrazíme se chlubit. Jenže... co čert nechtěl, minulý týden se dostavily tak nehorázné nevolnosti, že jsem nebyla schopná ani promluvit, abych se nepo..., a tak jsem nemohla jít se synem na kroužky a jelikož je manža v práci do večera a děda má inv.důchod, požádala jsem teda dědu, jestli ho tam odvede. Odvedl, ale musela jsem se podrobit výslechu, co že mi to vlastně je. Nic konkrétního ze mě nedostal. V sobotu mi volala máma, jestli nechceme přijít na oběd, ale mně bylo pořád stejně zle a bylo mi jasné, že když pošlu manžu samotného, bude to podezřelé a budou vyslýchat jeho, takže jsem řekla, že nepřijdeme. Za půl hodiny volali znova, znova jsem řekla, že nepřijdeme a potřetí zas. Když volala máma potřetí, tak se mě kromě oběda ještě jedovatě zeptala, jestli jako vím, že má můj syn dneska narozeniny, tak jsem jí řekla, že se asi bude divit, ale že o tom vim a položila jí telefon. Za chvíli volal táta manžovi, proč jim NEBERU telefony... No děs!!!!! Druhý den jsme měli jet se synem na celý den na turnaj, ale jelikož bych to celý den fakt nedala, zůstali jsme doma. Táta se k nám přihnal, vrazil dovnitř, začal tam hulákat, tak jsem mu řekla, že prostě nikam nejedeme, tak na mě začal před synem řvát, nadávat mi a aby toho nebylo málo, tak mě zfackoval. Celý den jsem nevylezla z postele, řvala jsem jak želva, a myslela si, že je to konec. Ale omyl!!! Dneska jsem volala k dr. kvůli lístku na peníze a sestra se mě ptala, kdy přijdu na kontrolu, že se mnou potřebuje soukromě mluvit. Představte si, on si ji našel a začal se jí vyptávat na můj zdravotní stav a chtěl po ní mou kartu. Sestra je z toho úplně v šoku ještě teď.
Nechci dělat předčasné závěry, ale v tuhle chvíli jsem pevně rozhodnutá, že jsem s ním skončila. A jelikož máma bude stát při něm, tak nejspíš i s ní.
Pěkně jsem se rozjela, snad to některá dočtete až sem, ale potřebovala jsem se někomu svěřit a jelikož se za to stydím, byla tohle pro mě nejlepší cesta. Připadám si jak nesvéprávná, bezmocná, jak kus hadru...
Co byste dělaly vy? Už jsem to s nima řešila já i brácha mockrát, nachvíli se vždycky zklidní, ale pak je to o mnoho horší.
Díky za vaši trpělivost a čas!!!!