Ahojky Veru, třeba tě to malinko uklidní. Taky se jmenuji Veronika a taky jsem na Matyáška sama. Já už jsem zůstala sama od druhého měscíce těhotenství a ani jednou by mě nenapadlo dát ten malý plůdeček ve mě pryč i když jsem věděla, že to bude hodně těžký. Ten mám toho nejkrásnějšího synka na světě a za nic bych ho nevyměnila. Jsem stále sama a ani neuvažuji nad tím, že bych v dohledné době někoho hledala. Plně se věnuji Matyáškovi a snažím se nemyslet na to ostatní. Na to, že každý měsíc počítám korunky, abych věděla kolik můžu nakopit mlíčka, plenek,obleček atd. je to těžký, ale to dítě za to prostě stojí. Zatím jsme všechno ustáli, snažím se nevyhledávat rodiny, které překypují štěstím, protože je v nich jak matka, tak otec. Prostě si to nepřipouštím. Nejhorší pro mě zatím asi bylo to, když se Matýsek narodil a nepřišel za námi na návštěvu žádný tatínek, tak jako k ostatním miminkům. Připadala jsem si potupně, ale na druhou stranu i statečně, že to všechno zvládnu sama. A další hořkost přišla taky ve chvíli, kdy mi Matýsek skončil v nemocnici s těžkou bronchitidou a já na to všechno byla sama, neměla jsem komu položit hlavu na rameno. Ale jak říkám, zvládli jsme už 5.měsíců a zvládneme toho ještě sakra hodně. Nejhorší jsou pro mě asi večery. Malý spinká už od 19hod, já něco poklidím, vyžehlím a pak si tak osamoceně sednu k televizi a rozbrečí mě každá dojemná scéna. Tak hlavu vzhůru, musíme být spokojenými maminkami pro ty naše miminka, protože proto jsme na světě, abychom si užívali mateřské lásky a vychovali skvělé a statečné děti, tak jako jsou jejich maminky.
In reply to ZASE TA UKŇUČENÁ by veruuu
Ahojky Veru, třeba tě to malinko uklidní. Taky se jmenuji Veronika a taky jsem na Matyáška sama. Já už jsem zůstala sama od druhého měscíce těhotenství a ani jednou by mě nenapadlo dát ten malý plůdeček ve mě pryč i když jsem věděla, že to bude hodně těžký. Ten mám toho nejkrásnějšího synka na světě a za nic bych ho nevyměnila. Jsem stále sama a ani neuvažuji nad tím, že bych v dohledné době někoho hledala. Plně se věnuji Matyáškovi a snažím se nemyslet na to ostatní. Na to, že každý měsíc počítám korunky, abych věděla kolik můžu nakopit mlíčka, plenek,obleček atd. je to těžký, ale to dítě za to prostě stojí. Zatím jsme všechno ustáli, snažím se nevyhledávat rodiny, které překypují štěstím, protože je v nich jak matka, tak otec. Prostě si to nepřipouštím. Nejhorší pro mě zatím asi bylo to, když se Matýsek narodil a nepřišel za námi na návštěvu žádný tatínek, tak jako k ostatním miminkům. Připadala jsem si potupně, ale na druhou stranu i statečně, že to všechno zvládnu sama. A další hořkost přišla taky ve chvíli, kdy mi Matýsek skončil v nemocnici s těžkou bronchitidou a já na to všechno byla sama, neměla jsem komu položit hlavu na rameno. Ale jak říkám, zvládli jsme už 5.měsíců a zvládneme toho ještě sakra hodně. Nejhorší jsou pro mě asi večery. Malý spinká už od 19hod, já něco poklidím, vyžehlím a pak si tak osamoceně sednu k televizi a rozbrečí mě každá dojemná scéna. Tak hlavu vzhůru, musíme být spokojenými maminkami pro ty naše miminka, protože proto jsme na světě, abychom si užívali mateřské lásky a vychovali skvělé a statečné děti, tak jako jsou jejich maminky.