Je mi moc líto, že tohle prožíváš. Jistě neuvažuješ o tom, že bys šla na potrat, protože sama víš, že ty miminka jsou něco, co tě bude s tvým mužem už navždy spojovat a co dokáže, že jste k sobě skutečně patřili. Víš...před nedávnem zjistili mému manželovi celiakii - není to vůbec nic vážného, ale než na to přišli, dělali mu různá vyšetření, protože mu poslední dobou nebylo vůbec dobře, a já měla v tu dobu strach, co bude. Tenkrát mě napadlo, že kdyby zemřel a neměli jsme ještě děti, že by mi nic nezůstalo a ať byla svatba jakkoliv krásná, jako by se nic nestalo - rodina je prostě rodinou až ve chvíli, kdy přijdou děti. Jistě to nebude lehké být maminkou dvojčátek sama, ale pokud víš, že máš zázemí a oporu v rodině své i svého muže, pak můžeš být o něco klidnější. Sama jsem už poznala, že i když je ti nejhůř a zažíváš období, kdy nevidíš v budoucnosti nic pozitivního a kdy si dokáže představit i sebevraždu, stejně jednou zjistíš, že se usmíváš, když vyjde sluníčko, že se dokážeš smát u veselého filmu a že dokážeš vzpomínat na dnes bolavé skutečnosti sice se sentimentem ale už s nadhledem. Možná je nejlepší dopředu moc nemyslet, ono to přijde samo, uvidíš. Moje teta ovdověla, když měla dvouletou holčičku a byla podruhé těhotná. Její manžel spáchal sebevraždu. Dnes má dvě supr holky a dokonce i malého raubíře s novým manželem. Přeju ti abys měla hodně psychické síly a odvahy, abys měla kolem sebe rodinu ale i přátele a aby se ti sypalo štěstíčko. A rodičům se vůbec neboj to říct...jsem si jistá, že budou moc šťastní. Baruška
Je mi moc líto, že tohle prožíváš. Jistě neuvažuješ o tom, že bys šla na potrat, protože sama víš, že ty miminka jsou něco, co tě bude s tvým mužem už navždy spojovat a co dokáže, že jste k sobě skutečně patřili.
Víš...před nedávnem zjistili mému manželovi celiakii - není to vůbec nic vážného, ale než na to přišli, dělali mu různá vyšetření, protože mu poslední dobou nebylo vůbec dobře, a já měla v tu dobu strach, co bude. Tenkrát mě napadlo, že kdyby zemřel a neměli jsme ještě děti, že by mi nic nezůstalo a ať byla svatba jakkoliv krásná, jako by se nic nestalo - rodina je prostě rodinou až ve chvíli, kdy přijdou děti.
Jistě to nebude lehké být maminkou dvojčátek sama, ale pokud víš, že máš zázemí a oporu v rodině své i svého muže, pak můžeš být o něco klidnější.
Sama jsem už poznala, že i když je ti nejhůř a zažíváš období, kdy nevidíš v budoucnosti nic pozitivního a kdy si dokáže představit i sebevraždu, stejně jednou zjistíš, že se usmíváš, když vyjde sluníčko, že se dokážeš smát u veselého filmu a že dokážeš vzpomínat na dnes bolavé skutečnosti sice se sentimentem ale už s nadhledem. Možná je nejlepší dopředu moc nemyslet, ono to přijde samo, uvidíš.
Moje teta ovdověla, když měla dvouletou holčičku a byla podruhé těhotná. Její manžel spáchal sebevraždu. Dnes má dvě supr holky a dokonce i malého raubíře s novým manželem.
Přeju ti abys měla hodně psychické síly a odvahy, abys měla kolem sebe rodinu ale i přátele a aby se ti sypalo štěstíčko. A rodičům se vůbec neboj to říct...jsem si jistá, že budou moc šťastní.
Baruška