Ahojky, tak mi si k našemu dvouletému teriérovi pořídili před dvěma roky holčičku a sžili se perfektně. On byl taky dost miláček rodiny, věnovali jsme mu předtím spoustu času, trávili s ním dovolené atd. Takže trošku rozmazlínek a šíleně temperamentní... No a pak bác a byl čtvrté kolo u vozu, ale nesl to statečně. První den, jak jsme přišli z porodnice, jsem mu tu naši malou ukázala, ale měla jsem strach, tak jsem ji za chvíli dala do koše na kuchyňský stůl. To jsem ale neměla dělat. Náš pejsek jedním skokem vyskočil na stůl přímo do koše a stál tam nad tím našim tříkilovým zázrakem, oblíznul ji a pak byl pokoj. Já tenhle okamžik sice ořvala, protože jsem se strašně lekla, že ji mohl ublížit, ale pochopila jsem, že hlavně jsem ji před ním neměla schovávat. Takže naše milá Tinka ležela na zemi na dece a náš chlupáček hned vedle ní ji hlídal - vžil se do role opatrovníka. Kdykoliv jen fňuknula vedle v pokoji a já ji ani neslyšela, on se hned hnal podívat co se děje. Do teď jsou skvělí kámoši a nedají na sebe dopustit. Ale je pravda, že každý pes je jiný a ten náš nikdy nebyl až tolik žárlivý (když to porovnám třeba s fenkou, kterou má sestra - ta si taky to svoje pěkně hlídá a dává to najevo). Takže v každém případě to chce hlídat a opatrně... Přeju hodně štěstíčka a ať jsou z těch vašich dvou miláčků ti nejlepší kamarádi.
Ahojky, tak mi si k našemu dvouletému teriérovi pořídili před dvěma roky holčičku a sžili se perfektně. On byl taky dost miláček rodiny, věnovali jsme mu předtím spoustu času, trávili s ním dovolené atd. Takže trošku rozmazlínek a šíleně temperamentní... No a pak bác a byl čtvrté kolo u vozu, ale nesl to statečně. První den, jak jsme přišli z porodnice, jsem mu tu naši malou ukázala, ale měla jsem strach, tak jsem ji za chvíli dala do koše na kuchyňský stůl. To jsem ale neměla dělat. Náš pejsek jedním skokem vyskočil na stůl přímo do koše a stál tam nad tím našim tříkilovým zázrakem, oblíznul ji a pak byl pokoj. Já tenhle okamžik sice ořvala, protože jsem se strašně lekla, že ji mohl ublížit, ale pochopila jsem, že hlavně jsem ji před ním neměla schovávat. Takže naše milá Tinka ležela na zemi na dece a náš chlupáček hned vedle ní ji hlídal - vžil se do role opatrovníka. Kdykoliv jen fňuknula vedle v pokoji a já ji ani neslyšela, on se hned hnal podívat co se děje. Do teď jsou skvělí kámoši a nedají na sebe dopustit. Ale je pravda, že každý pes je jiný a ten náš nikdy nebyl až tolik žárlivý (když to porovnám třeba s fenkou, kterou má sestra - ta si taky to svoje pěkně hlídá a dává to najevo). Takže v každém případě to chce hlídat a opatrně... Přeju hodně štěstíčka a ať jsou z těch vašich dvou miláčků ti nejlepší kamarádi.