Zvládnu to sama?
Ach jo drahé maminky,
proc je to vše tak těžký. Jsem ve třináctém týdnu těhotenství a otec miminka? Ano je, ale máme ho asi za trest.
Nechodíme spolu ani rok a on si miminko přál, ale když jsem přišla do jiného stavu a řekla mu to tak nejdřív nemluvil myslela jsem že je v šoku. Ale že to bude vše v pořádku. Nepřipadá mi že by se na miminko těšil a že by nás měl vůbec rád. Kdyby měl alespoň práci, ale on od března nedělá a ani nemá zájem začít pracovat. Raději pořád křičí proč dělám přesčasy atd. ale když já v té práci si víc odpočinu než doma. I když už na sobě pociťuji že to nezvládám. Nevolnosti a únava od 7. týdne trvá, přemýšlela jsem i nad rizikovým těhotenstvím, ale copak můžu přijít o hodně peněz co potřebuji pro miminko. Hlavně když živím i jeho.
Všichni ho tak neskutečně mají rádi a vyčítají vše mne.
Ach jo kdybych se tak mohla někomu alespoň vyplakat na rameni a zeptat se ho na radu. Co mám dělat. Zvládnu se o to miminko postarat sama, když se s ním rozejdu? A jak se na mne budou všichni dívat.
Už jsem potřebovala trošku ulevit své dušičce a nedusit to v sobě.
S přítelem 5,5 roku života.
Začali jsme spolu červen 2009. Nebudu zabírat do detailu ale proste v červenci 2010 se nám narodila holcicka.. Tomu všemu ale předcházelo to, ze mne 23.12. poslal s igelitkou 100 km zpět k moji mamce ze prý se mnou nikdy nechtěl byt a ze jsem ho promluvila. Ale o miminko se postará. No nic.. V únoru 2010 následovalo spojeni nás dvou .. Opět !!! Malá se narodila, vše bylo OK. Sem tam neshody co se dá dělat.
Horší bylo ze jsme pořad bydleli každy jinde a byly spolu jen víkendy,.. Kamionak no. Tak je to práce jako každá jiná.
Rok 2014 nastává velká změna. Přítel konci s kamionem, prý mu utíká život s námi a hlavně s malou. Bydlel s námi půl roku. Jelikož jsme o dvě děti přišli a já ještě k tomu o vejcorodá rak jsme v roce 2014. Navštívili genetiku aby na nás koukli. Vše OK. Tak se snažíme a snažíme a juhuuuuuu 7.11.posledni ms. Jsem šťastná jako blecha i když strach o miminko tam je po těch špatných období.
Nicméně teď přijde vyvrcholení. 7 týdnu jsem trhu tajila. Dokud mi dr neřekla ze srdíčko bije. Tu radostnou zprávu jsem tatínkovi sdělila po úžasné sms co mi ve velmi podnapilým stavu poslal z firemního večírku a ta zněla druhé s tebou nechci a chci se rozejít... Fakt mile když na nej čekáte s porci halusek které miluje a radostnou novinkou. Sdělila jsem mu to druhy den po vystřízlivěni to bylo 19.12.2014.
Výsledek????? 23.12.2014 si sbalil věci a vrátil se do rodného města. Nyní opět na kamionu a dceru vidí jednou za měsíc na dva dny. Snad mu neuteče život s ni.
Když nevyšlo to aby se mnou prožil první tehu a porod říkala jsem si teď máme druhou sanci a teď to bude to pravé.... To pravé to bude, a on mi to nijak nezkazi. Slzy byly a budou. Ale to miminko a dceru miluji nejvíc na svete a nikoho nenutime aby to prožil s námi .
Děkuji za podporu, dnes jsem mu řekla že má týden si na to najít práci, že 24. září jdu na kontrolu a nastupuji na rizikové na které jsem měla jít hned, co jsme to zjistili. A jestli si práci nenajde ať se sbalí a odstěhuje se. Já to zvládnu se postarat o sebe a o to malé, ale jeho už odmítám prostě živit. Tak uvidím zda s mu rozsvítí a dostane rozum.
In reply to Zrovna tahle maminka se doma by Kacka9
To je sice možný, ale sama napsala tu nepravdu, že chlap je ten co se má starat. Navíc zůstává doma, aby je mohla vozit do/ze školy. Takže pokud je chce učit doma, nikam je ani vozit nemusí. O to ale nejde, jde mi o to, že většina matek se stará jen o dítě a naříká, jak je toho moc, vaří, pere, na úklid nemá už čas. Je to všechno jen o přístupu. Jak je možné, že někdo do toho zvládne i pracovat, uklízet, denně vařit?
In reply to no jo když máš chuvu,kuchařku by Zdenda3
Tak to pardon, je to opět o lenosti! Vařím každý den z čerstvých surovin, uklízím minimálně 3x za den, skoro denně peru, starám se o dítě a k tomu pracuju a taky mám nějaké koníčky. Všechno jde, tyhle kecy, že ženská má plno práce a nestíhá nic jinýho fakt neberu, ženský jsou totiž tak děsně líný, že to fakt není možný. Vidím to i ve svým okolí.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Psala jsem, že si to nevedu představit, že bych - nedělala - nic jinýho než jen vyzvedávala děti = že bych se nudila. :) Každý má prostě jiný přístup, já bych se válet doma na úkor pracujícího manžela fakt nechtěla. Jde přece o seberealizaci, kterou by měla chtít každá ženská. Pak jen slyšíme, no jo, já jsem po rodičovské, to mi práci nedají atd., prostě žvlásty, vždycky je možnost něco dělat.
In reply to Psala jsem, že si to nevedu by Anca7
a to že se válí doma chlap na ukor těhotné pracující manželky je teda asi v pořádku :00:
In reply to Psala jsem, že si to nevedu by Anca7
Každý má seberealizaci v něčem jiným.
Já si práce (kerá mi skončila během rodičáku a několikrát jsem zaměstnavateli říkala, že bych ráda i brigádně pomáhala na mateřské), hledám už od ledna a rodičák mi končí letos v prosinci.A nemůžu nic najít.Nejsem náročná, co se týče financí, ani místa práce, ale musím se přizpůsobit co se času týče, protože mi nic jinýho nezbývá.
Ahoj když čtu že pracuješ a snažíš se aby pak mělo miminko vše a živíš ještě chlapa který na vás kašle tak si myslím že by ti bylo líp bez chlapa...zvládnout se to dá...Taky jsem zažila něco podobného a proto jsem od takového chlapa co nechtěl pracovat a byl ještě zlý odešla...
ahojky, musíš udělat něco,co mu otevře oči hned,nečekej,udělej cokoliv,protože čím déle tuto situaci budeš snášet, tím déle ji zároveň i budeš omlouvat a tolerovat a nakonec budete neštastí ne dva ale tři.Neříkám odejít,ikdyž i to je řešení,ale pokud nejsi spokojená a ubíjí tě to,řeš to hned, dokud sílu máš a je co řešit.držím palce a třeba ho polej studenou vodou,ono na chlapy fungují uplně jiné věci než na nás ženský.Hlavu vzhůru:-))).Bude líp:-))) :one: :a:
Ahoj, to je těžké radit.Myslíš, že se ti uleví když odejdeš?Pokud ano, jdi.S miminkem to odcházení pak bude těžší.Máš ještě půl roku za tu dobu se u tebe může změnit milion věcí(najít si novýho přítele, vyhrát ve sportce,...).Potřebuješ někoho o koho se můžeš opřít.Že mají chlapa všichni rádi a ty jsi ta špatná?To znám velice , velice dobře.Na to ale nehleď.Pokdu s tím chlapem chceš být, tak si s ním promluv a zkuste to řešit, pokud s ním být nechceš a ,,jen" se bojíš, tak radši odejdi.Nakonec budeš třeba ještě ráda, žes to utla za včasu.
To je smutné... Nechápu. Nechtěla bych takového ,,chlapa" ani na pět minut. Já si myslím, že právě že zvládneš se starat sama. Horší se starat o mimčo a ještě o takového přerostlého haranta jako je tvůj přítel... Jakože ty živitelka, přesčasy, těhotná a on na tebe ještě řve a nemaká? Co to je tohle za blba??
Promiň, mě tě je prostě líto. Já nechápu tyhle vztahy/nevztahy... Nikdy bych tohle ve svém životě nedopustila. Tak držím moc moc palce! Zvládneš to!
je mi tě líto..opravdu. Ale polož si otázku opačně..zvládnu se starat krom miminka také ještě o něho?! To není chlap, to je přítěž!
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
