Zase nic:-(
O miminko se snažíme od srpna 2006, prvně jsem si myslela že to půjde samo a hned, takže jsem všem rozhlásila že se snažíme o mimčo :-g( Největší blbost na světě, po půl roce neúspěchu jsem propadala zoufalství, zvláště proto že přítel dost kouří takže veškerou vinu jsem schazovala na něj. Jenže spermiogram odmítal, hádali jsme se kvůli tomu docela dlouho, pak jsme si na červenec naplánovali ,,oplodňovací,, dovolenou ještě se známýma. V srpnu mi ta co s námi byla na dovolený oznámila že si asi dovezli z dovči Turka protože je těhotná. A já místo toho abych jí to přála jsem ji začala šíleně závidět, už jen proto že čekají druhé dítě a povedlo se prakticky hnedka. Odmítala jsem chodit na návštěvy, nereagovala na sms, myslela jsem že to chápe, jelikož první dítko se jim povedlo až za pět let. Jenže najednou na vše co prožívala před tím zapomněla a začala mi psát jak je úžasné když je těhule, a že se nám to taky povede, jen na to nesmím tak myslet a takový šíleně praktický řeči, který když slyším tak mám rudo před očima. Dokonce mi nabídla že mi ukáže foto z UTZ že to musím vidět jak je to nádherné. To už jsem nevydržela a od té doby nějak nekomunikuju.
V září jsem konečně dohnala svého drahého na SPG s očekáváním celkem blbého výsledku. Jaký div když nám Mudr. oznámil výsledek speriogramu: 121mil spermií na 1ml. Koukala jsem jako puk, pohyblivost i všechno ostatná měl v suprovém stavu, dokonce jsem si ty bílé mršky prohlídla i pod mikroskopem :) Nasadil mi clostilbegyt a já byla najednou o dost klidnější. Jenže jsem zrovna dostala v plodných dnech zánět močového měchýře takže se žádnej zázrak nekonal. V listopadu jsem přešla k novému gynekologovi, než mi udělal veškeré vyštření uběhly další 4 měsíce, všechny výsledky dopadly dobře, ovulaci mám, MS chodí každý měsíc, SPG je v pořádku a stále se nedaří.
V dubnu mi nasadil znova clostilbegyt na tři měsíce, doktor věří že to vyjde, já jsem skeptická.
Na UTZ byly 12 den folíky, 17 den byl poslední co měřil 25mm, v té době jsme se snažily úplně nejvíc. Po ovulaci mě začaly bolet prsa, bohužel pro mě znamení že přijde mrcha, 8DPO mi dokonce klesla teplota, tak jsem si říkala že to třeba je uhnízdění, ale bohužel, dnes ráno prsa přestaly bolet a já špiním. Nesnáším týden před mrchou, jsem protivná, sleduji na sobě veškeré příznaky, máčkám si prsa, sleduju je v zrcadle jestli se náhodou nezměnily, přemýšlím o tom jaké to bude až za dva dny všem oznámíme že se to konečně podařilo. NO jako každý měsíc pořád to samý, a pak sedím a brečím. Už nemůžu, všude samé těhulky, kočárky a ,,kamarádky,, s úžasnýma radama jak otěhotnět.
Před chvílí přišel přítel z práce, viděl mě ubrečenou, tak mě začal hladit a říkat ať si tuhle mrchu užiju že příští měsíc už nepřijde, ať to tenhle měsíc nechám na něj´:-) Takže další plán je brát clostil, a před sexem budem ledovat varlátka aby mršky byly rychlejší, no a poslední věc asi tulení ráno před odchodem do práce, oba jsme usoudily že spermie jsou večer asi unavený takže to zkusíme ráno:-) A uvidíme, přítel je skvělej a já jsem ráda že ho mám, dokáže mě vždy podržet. Možná už blázním, takže další měsíc před námi a zkouška v podobě dalšího mimča, tentokráte přítelova sestra, tuto neděli má termín. Tak mi nezbývá nic jiného než zadržet všechno co mám a vydržet abych se nezbláznila. Už je to rok a devět měsíců tak už by se na nás to štěstíčko usmát mohlo:-) Věřím tomu
Ahoj, naprosto tě chápu, je to strašně dlouhá doba na snažení. Taky nijak nepomůže, když někdo v okolí otěhotní-na druhou stranu tohle už je skoro na vypovídání se u psychologa, zdá se mi, že z toho máš už depresi a že nemyslíš na nic jiného (to právě k těhotenství vůbec nepomáhá). Kamarádku se snaž přesto navštívit a klidně se jí svěřit se svými pocity, jak je to hrozné, že se vám nedaří, že jí to přeješ, ale nedovedeš se nějak moc radovat. Také mi připadá, že veškerou vinu jsi nějak automaticky házela na partnera-očekávala, že bude mít špatný spermiogram, ale ten vyšel dobře. To je přece zpráva, ze které se můžeš radovat. Možná by bylo lepší podrobněji nechat vyšetřit sebe sama, případně zkusit nejjednodušší metodu umělého oplodnění IUI. Spermie se vstříknou na místo, kam mají v době ovulace. Dvěma mým kamarádkám nešlo otěhotnět přirozeně, a takhle to šlo prakticky na podruhé. (Nečekat, že to vyjde hned na první pokus). Také brát Nosifol-na otěhotnění. Moc držím palce!
In reply to 8 let starý příspěvek by Zdenda3
jéjej :-)
Ivulka
Ahojky, moc tě zdravím a velice obdivuju. Přiznám, že po takové době bych asi zešílela. Já jsem vysadila antikoncepci a otěhotněla přesně po půl roce a taky se mi to zdálo jako věčnost. Do toho přesně jak říkáš, samý kočárek, štiplavé dotazy, kdy to konečně bude.....To, že jsem těhotná, mám od lékaře potvrzeno teprve z pátku, naše sluníčko mělo 6, 3 milimetrů, ale poziti. test mi vyšel asi 14 dní před tím. byla to náhoda, udělala jsem si test, neměla žádné příznaky, teprve za 5 dní jsem to měla dostat a vyšel pozitivní. 3la jsem hned na gyndu, ale nic neviděl, říkal, že pokud jsem těhotná, v té době jsem byla tak 5 - 6 dní, nic neuvidí a tyk že ne. Doporučil zopakovat test za týden a přijít na kontrolu. K velikému štěstí jsem to nedostala , 2. test byl taky pozitivní a stejně, když jsem šla s přítelem v pátek na gyndu, měla jsem hrozný strach, že těhotná nebudu, přitom příznaků bylo víc než dost. Když jsem se tam položila a on mi udělal vaginální ultrazvuk, nestačil ještě nic říct a já to viděla. Viděla jsem ten nejnádhernější obrázek na světě - naše miminko, které bylo jak v bublině, pak mi řekl, že jsem těhotná, začala jsem štěstím brečet. OPak jsme si dlouze povídali, řekl, že mám zapomenout na vše, co jsem vystudovala, jsem totiž porodní asistentka. Na kontrolu za 14 dní, to už by mohlo být vidět i srdíčko a budu mít i průkazku. Když jsem vyšla z ordinace a viděla ten upřený zrak přítele a kamarádky, nemohla jsem vůbec mluvit, padla mu kolem krku, kamarádce, shosou okolností taky porodní asistentce, strčila do rukly nález , a brečela abrečela. Pak přišel jeden zbnejkrásnějších okamžiků, kdy se na mě přítel podíval a řekl :,, já jsem tak hrozně šťastný.. Od té chvíle žiju jak v pohádce, jsme nepopsatelně šťastný, že se nám to povedlo, jen aby bylo všechno v pořádku.
Tím Ti chci jen říct, že je opravdu potřeba velká trpělivost. nesmíčš na to tolik myslet: Já jsem si třeba žádné plodné dny nepočítala, neměřila ovulaci a přišlo to. Moc Ti držím pěstičky, ať to brzy vyjde. Papa
CHápu, že jsi strašně naštvaná. Skoro každá z nás ví, jaký je dlouhý snažení. Tím jak moc se snažíte, tím víc kočárků a těhotných potkáváš. My jsme čekali jen půl roku, ale i to bylo pro mě těžký. Vím, půl roku, to je nic, ale mně to připadalo jako věčnost. Všude samej kočárek, samá těhulka a manžel mi nebyl nijak moc nakloněn. Chce taky dítě, ale nechce se o tom vůbec bavit. Snažíme se, ale moc mě v tom nepodporuje, i když vím, že ho chce taky. Bu%d ráda za svýho manžela. No jo, každej je jinej. Už mi vůbec nevadí, že se nechce moc o dítěti bavit, dokud to prostě nevyjde, protože když nám to po půl roce vyšlo, byl šťastnej,, přestěhoval celej barák, začal dělat místo pro miminko a byl na mě hodnej a hlídal mě, abych byla vpořádku. Bohužel jsem o něj v 10. týdnu přišla a manžel to všechno prožíval se mnou. Plakal se mnou a jen mě objímal a sliboval, že příště bude všchno vpořáku a my budeme mít konečně miminko. Takže teď jsem zase snažilka a řeknu ti, že se strašně moc těším, až si zase budu dělat testík, i kdyby tam byla třeba jen jedna čárka. Chtěla bych ti ohledně snažení poradit. Papej hodně ovoce a zeleniny, tam jsou vydatnější vitamíny než v tabletkách a na zpevnění dělohy pij 2x denně kontryhelový čajík. Po souloži nožky nahoru aspoň na chvíli a k doktorovi si zajeď těsně před ovulací, asi tak ten 12 den, měl by ti říct skoro přesně, kdy ta ovulace nastane. A nespoléhej na to, že je ovulace ten 13-14 den. Může se stát, že je i 18. den, tak to zkoušejte pořád. Ale užívejte si to a pokus se na to moc nemyslet. Já vím, že je to strašně těžký, ale musíš se snažit. Zkus se něčím zabavit. Postav si puzzle nebo hraj hry na netu atd. A hlavně nezáviď. Já vím, mně je taky strašně smutno, když tu čtu příspěvky, že je někdo zase těhotnej, že někdo právě ucítil první pohyby nebo že se narodilo první miminko. Doufám, že nám to brzy oboum vyjde. Přeji ti hodně štěstí a ozvi se. A dej kamarádce šanci, je moc šťastná a chce se o to s tebou podělit. Neboj, brzy budeš fotečku z ultrazvuku ukazovat ty jí.
Tak to je tedy něco. Věřím, že to musí být náročné, hlavně psychicky. My s manželem snažíme už taky nějaký ten měsíc a moje kamarádka, která brala antikoncepci 10 let bez přestání ji vysadila a za měsíc je v tom. Je to hrozně těžko pochopitelný, člověk si pořád říká, co dělá špatně a jak to že jiným to jde a nám ne. Moc vám držím pěsti, aby vám to co nejdřív vyšlo............
Ahoj, tak takhle přesně jsem se cítila já když čekala švagrová miminko. Je to hrozné, ale bohužel s tím nic neuděláme, musíme bojovat. AJá mám také clostilbegyt, tak snad to pomůže. Držím palce
holky děkuji moc, ještě to tady moc neumím, našla jsem tuhle stránku teprve dneska, tak jsem to zkusila, musela jsem se vypsat aby se mi aspoň trošku ulevilo a nemusela jsem tím zatěžovat přítele. A děkuji jste hodňoučké:-)
to možná nebylo pro naše očka, asi sis to jen psala do deníčku. Hlavně se tím netrap. Když máte testy ok, tak miminko brzy bude. Mám dvoje známý, který se snažili cca 5 let. Chodili pak i na umělá oplodnění a pořád nic. Pak to vzdali, s tím že mimi mít nebudou. Jedni si zažádali o adopci a druzí si místo mimi pořídili štěňátko. asi jak se uvolnili nebo co, a odpoutali pozornost od snažení, tak jedni otěhotněli hned jak bylo štěně doma. A druzí ve chvíli, kdy jim schválili adopci a měli užuž dostat nějaké mimčo. Bum a byla v tom. Psychika je opravdu potvůrka. Jinak, že špiníš, nemusí ještě nic znamenat. Taky jsem měla na začátku stav, jak před menstruační syndrom (prsa, otoky, mizerná nálada a tak), začala jsem špinit a pak to přešlo. A na testu 2 čárky.
páááááni...Teda to je něco, musí to být opravdu hrozné....já jsem otěhotněla nechtěně a hned, byla jsem šťastná, ale radovala jsem se "jen" 4 a půl měsíce, pak mi bylo na ultrazvuku řečeno, že nebije srdíčko...Přítel teď miminko nechce...takže taky umírám když všude vidím miminka, bříška, kočárky atd...
Ale já aspoň vím, že můžu otěhotnět... A všechny testy ti vyšly v pořádku, to je zvláštní, tak proč to nejde???
Bohužel žádná slova útěchy neexistují...Tak jen popřát štěstí!!!!
Pellullinka
ahojky, je dobře, že tomu věříš a nevzdáváš se. My se snažili rok a byla jsem z toho taky na prášky. Jak jsem viděla nějakou s kočárkem, hned jsem na ni byla naštvaná, proč ona dítě mít může a já ne. Pak jsem otěhotněla po jednom pokusu se zahýbáním čípku po sexu, aby se spermie dostaly kam mají a teď přenášim. Věřim, že se vám to taky povede, moc vám držim palce. :k:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
