Vztekání

03.03.2014

Milé maminky. Mám 2letého chlapečka, který se od malička tak trochu vzteká( má svojí hlavu), ale teď to graduje na maximum. Když nechce přecházet ulici za ruku, klidně mě kouše do té ruky, kterou ho vedu, když se praští, jde ke mě, pochovám ho, ale pak do mě začne tlouct, když mu něco nejde, hází věcma, prostě jako by se se vztekem neuměl vypořádat. Já vím, všechny děti se vztekají a mají období vzdoru, pracovala jsem s dětmi, takže tohle jsem zažila, v podstatě jsem i částečně vychovávala ségry dcerku a taky jsem pracovala jako chůva a děti mi tohle nikdy nedělaly. Vždycky když jsem nějakou takovou scénu viděla na ulici, říkala jsem si, jak je možný, že se tohle může těm rodičům stát a teď na mě tak koukaj lidi taky.
Přitom když si něco vynucuje, tak mu to nedám nebo neudělám hned, co chce. Nejsem taková ta maminka, která mu radši dá všechno co chce, jenom proboha aby neřval, to fakt ne.Naopak až pak když je v klidu mu to nějak vysvětlím, aby to pochopil, že to co dělá je špatný, že maminka se nemlátí, zkouším to nacpat do pohádek, co mu vyprávím, jako že příběh z poučením, prostě nenásilnou formou. Někdy to už ale fakt nejde, vůbec si s tím nevím rady. Hlavně mi to pak je líto, snažím se být důsledná a manžel mě v tom taky podporuje, ale zdá se, že je všechno marný. Já toho našeho prďolu tak miluju. Děkuju za případné rady a slova pochopení

Kliknutím vložíte smajlíky:

Chjo, to je na palici. Starší dcerka je podobná. Naopak jsem přestala být tak drsně důsledná. Častěji si řeknu, že nebudu lenoch a třeba jí to sezení za volantem dopřeju a čtvrt hoďka nás nezabije. Není už ze mě tak frustrovaná, že jí většinou pošlu do háje. Začla mi ale pro změnu hubovat, pořád není vyhráno :)

JJ, díky holky. Trochu jste mě uklidnily, fakt. Dneska mám čerstvou situaci k tématu. Šli jsme s malým k doktorce, seděl u ní, ani nepípnul, nechal se poslechnout, poděkoval, pozdravil, sestřička i doktorka z něj byly nadšené, jaký že je to hodný chlapeček. Pak jsme šli do auta a Máťa chtěl sedět na místě řidiče, řekla jsem, že ne, že musíme domů hamat a celou cestu mydlil do autosedačky, fackoval se a vztekal :D Já už se tomu asi jen směju :a:

ahojky, vím přesně jak ti je a doufám, že v tvem případě to dopadne dobře. Starší syn má taky takové stavy, ale jemu budou už 4. Nikdy teda sebou netřískal o zem, venku jde hezky, pokud byl nějaký náznak, že by mi chtěl ublížit, tak jsem ho rázně oslovila a netroufl si, takže by se zdálo, že je jako ty "ostatní" děti, ale opak je pravdou. Je děsně paličatej, tvrdohlavej a z toho pak vzteklej. Je v pohodě, ale najednou mu přeskočí v bedně a je na zabití. Jakmile to není podle jeho představ, tak spustí hysterák, občas ho chytne amok, no hrůza. Příklad: šli jsme že školky do obchodu, po cestě jsme potkali paní, já jí pozdravila a řekla jsem synovi, ať taky pozdraví, ale on nechtěl. Tak jsem mu řekla, že je teda škaredý kluk a že nedostane to lízátko, které chtěl v obchodě. Syn chytl nerva a že teda tu paní pozdraví, ale ona už tam nebyla, už zašla do domu. Celou cestu do obchodu se vztekal, že chce pozdravit tu paní, dělal scény v obchodě, tak jsem ho vyhodila za dveře, že až se uklidní, tak může jít dovnitř, jenže to pak začal mlátit do dveří. Hrůza. Pak jsme museli jít k domu té paní a zazvonit, aby jí mohl syn pozdravit, aby se uklidnil, naštěstí jim nefungoval zvonek, by asi čučela. Jindy zas chytne hysterák, když dočteme večer pohádku a jde se spát. Začne mlátit knížkou, že chce ještě. A dnes tomu dala korunu učitelka že školky a musím s ostudou napsat, že je to moje kolegyně, kdy se mě ptala, co se synem má dělat, že už si s ním neví rady. Že ji bije, kouše, nechce nic dědlat. Pro mě je to hrozný, protože by se dalo říct, že na výchovu dětí jsem profesionál, ale ve výchově vlastního dítěte selhávám. Zjišťuji, že je to hodně o povaze dítěte. Mladší syn má 2 a čtvrt roku a takové hysteráky nikdy nemá. Jo to jo, on se třeba vztekne, když se mu něco nelíbí, ale spíše si zaječí a dobrý. Ničím netříská, po nikom se neohání, spíš je to taková fňukna teďka. Kvůli každé prkotině fňuká. Mají stejnou výchovu, ale každý je jiný. Prostě asi budu muset počkat, dokud z toho nevyroste.

ha ha,to je přesně ono,co tady píšu :s: to jsou ty matky,co vždycky blbě koukají na jinou matku,které se dítě položí na ulici,v krámu a podobně :///: vždy´t MOJE dítě se takhle nikdy nechovalo/nechová/nebude chovat :///: pokuď se takto dítě někomu nechová,dost pravděpodobně to není výchovou,ale prostě povahou dítka :///: jooo,boží mlýny melou a na každou z nás dojde... Teď vážně-žádné dvouleté dítě neumí zvládat svůj vztek a vždy ho musí nějak odventilovat-někdo sebou flákne na ulici,jiný pláče,další mlátí do mámy a tak podobně... naučit zvládat svůj vztek je dlouhodobý proces,který prostě dvouleté dítě neumí a ani nemůže umět.Chce to čas,ono to časem poleví-zase se teda najde něco jiného,to už vidím u staršího.U nás třeba starší nikdy scénu na veřejnosti neudělal-to se prostě bojí cizích,ale co je schopen udělat doma :00: :00: na druhou stranu je tohle o něco horší,protože mi to pak nikdo nevěří-vždyť je přeci takové zlatíčko :///: :///: takže já radím-nevšímat,nechat vyvztekat,určitě nepovolit a pokuď jsou tam projevy agrese vůči tobě či jiné hlídající osobě,tak rázně zakročit a vysvětlovat ;) rozhodně si to teda nenechat líbit ;) no aspoň budeš příště vědět,až uvidíš nějaké dítko se vztekat na ulici,že to nutně nemusí být jen nevychovaný spratek :s: :s: :a:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky