Vývoj dítěte - nejnáročnější období

18.12.2010

Ahoj holky, s manželem jsme se začali bavit o tom, kdy si pořídit druhé dítě (máme doma ročního čerta). Chtěli bychom, aby se to narodilo někdy kolem toho druhého roku syna. Nicméně máme před sebou rekonstrukci bytu a stěhování, syn taky není žádný andílek, tak mě napadla otázka hlavně pro maminky větších dětí - které období bylo pro vás nejnáročnější? Zajímá mě, co mě ještě čeká a jestli mám šanci ve zdraví zvládnout těhotenství, stěhování i syna. Děkuji moc za odpovědi!

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj holky, díky vám všem za odpovědi. Vidím, že je to dost individuální, trošku jsem to čekala. Ale je pravda, že bych měla brát v potaz možnost rizikového těhotenství, takže s tím radši počkáme až budem mít aspoň něco hotovo. Já měla taky dost špatné období po narození, malý řval kvůli prdům snad do pátého měsíce. Cítila jsem se jak stroj, malý měl pevný režim: spaní, prso, řev, spaní, prso, řev..:). Kojení po dvou hodinách ve dne v noci. Teď je sice živější, ale jinak docela hodný, řekla bych. Jen se poslední dobou začal kvůli všemu vztekat, tak jsem si říkala, že teď to teprv začíná. Do toho mu rostou stoličky, špatně spí...no klasické problémy kolem prvního roku. Říkám si, že se to stejně moc nedá naplánovat, kdo ví, jak dlouho nám bude trvat "výroba" sestřičky nebo bráchy. No a pak prostě skočím do vody a budu plavat, jinak to asi nejde:).

Ahoj, tak abych řekla pravdu, tak pro mě asi byla nejnáročnější doba kdy malej ještě nechodil. Teď mu jsou dva roky a zlobí tedy taky dost, ale zas je takovej samostatnější. Vydrží si sám hrát, kouká na pohádky a já mam čas alespoň uklidit a uvařit. To v době kdy byl ještě minini šlo dělat jen když spal. I když tedy pravda, že spal častěji, ale zas jen po půl hodinkách a někdy to ani ne. Možná je to, ale jen celé o tom, že se konečně vyspím aniž bych k němu musela vstávat x za noc.

Zatím nevím, ketré období je nejnáročnější, ale mám doma 18 měsíční holčičku a za dva měsíce se mi má narodit druhá. To znamená, že první bude 20 měsíců. Můžu s roukou na srdce říct, že kdybych neotěhotněla nechtěně, tak takhle brzy bych dítě rozhodně nechtěla. Pro mě je to od začátku hodně náročné. Když jsem se to dozvěděla byl Ele přesně roček. První tři měsíce jsem jen prozvracela, absolutně neschopná se postarat sama o sebe natož o ní. Skončila jsem na pár dní i v nemocnici, ale tetínek to všechno zvládl. Teď už jsem v osmém měsíci, sice je to lepší, ale stále náročné. MAlá je docela samostatná, ale pořád se ještě chce nosti, musím jí vyndávat z vany a do vany, z postýlky a do postýlky, jinak si všude vyleze. Doktor mi přísně zakázal zvedat cokoli, ale prostě to nejde. Musím se o malou postarat. Bývám i dost unavená, takže s malou chodím v poledne spát a večer úplně padám na hubu.Někdy, když má malá svůj den, tak mám pocit, že už to nezvládnu :-(. Ale jsou zase dny, kdy je to s malou super, užíváme si to , mazlíme se, ona mi hladí břiško. Na mimi se už strašně těším. Je to hodně náročné a budeš muset leccos překonat,ale zvládnout se to dá, nebo spíš to budeš muset zvládat.

In reply to by bigidi

Tak to máš přesně jako já, malému byl rok a já byla ve druhém měsíci... Teď jsem ve třetím, teprve:( Jsem ráda, že jsi napsala, protože je mi furt blbě, teď jsem i nachcípaná, sotva chodím a mluvím, do toho malý celý den protivný, rostou mu 4 stoličky najednou... Mám výčitky, že se jemu dost nevěnuji, domácnost zaostává, manžel dodělává podkroví a do toho musí pomoc i mě s malým, hlavně večer... Když čtu, jak to ostatní maminky s přehledem zvládají, ještě pečou cukroví a háčkují, tak to i obrečím...

In reply to by Magla

Nic si z toho nedělej. Já to taky kolikrát obrečela, kvůli malé, že jí zanedbávám a dost se jí nevěnuju. Ale počekej tak od toho 16 tt to už docela šlo, než mi narostlo to bříško. No a teď v osmém měsíci už je to zase záhul. V tom období mezi jsem taky zvládala háčkování a před 14 dny jsem i pekla. Ale teď už zase nemůžu. Nejlépe je si všechno rozvrhnout. Jeden den třeba vyperu jednu pračku, a třeba vysaju pokoj. Druhý den zase něco málo a takhle za týden otočím byt. A Vánoce neřeším vůbec, to bych nedala. Jedeme na V8noce k rodičům, takže Vánoční úklid u nás neprobíhá, něco málo jsem napekla, to už je snězeno a vánoční výzdoba taky není. Hlavně, že mám vypráno a vyžehleno a něco málo poklizeno a tím to končí. Včera na mě taky něco sedlo, takže hlava, jak střeb, v krku knedlíky, nos ucpaný, takže se snažím s malou hodně válet. Až malá bude na světě, tak to určitě bude ze začátku taky dost náročné, ale budus e snažit do toho zapojit i první dceru, abych jí nějak zabavila, ikdyž je teda ještě celkem malá.

ahoj mě příjde že zrovna ted :D je nám 23.měsíců a vztekáme se, bijeme děti, dospělé, zvířata, házíme hračkama, kopeme, sekáme sebou o zem když jsme naštvaní, jsme mamánci jak blázen, no děs... Ted se snažíme o další dítě a já se chlácolím tím že do těch cca 3 let kdy by se mohlo další mimi narodit se spraví :D Do toho vysoká škola, po večerech a v odpoledním spaní že učím, blíží se zkoušky, ale dá se to zvládnout :-).

já myslím, že tak do 2,5 let je to nejhorší-my se tam teda už blížíme a fakt se to zlepšuje, ale tak do těch 2 let to byla jen hrůza a já si každý den říkala, že už to další den nezvládnu, že prostě někam uteču. Syn je taky dost živej, prošli jsme šílený období se záchvatam vzteku, kdy mlátil hlavou do zdi, do země, venku stále záchvaty na zemi, tahala jsem ho smykem domů. V kočárku zase řev-dělal v něm takové kusy, že ho dokázal převrátit. Nechtěl nic, ani si hrát, ani spát, ani jíst, ani sedět v kočáře, ani jít pěšky-prostě za boha nic.
teď je mu 28 měsíců a já zarputilý odpůrce dalšího dítěte jsem zase těhotná a musím říct, že se mi psychika hodně srovnala, vrátil se mi optimismus a je ze mě jiný člověk-samozřejmě to dítě to ze mě cítí a tak jsme oba v pohodě.
A jestli zvládnu druhé? Neřeším-stejně to teď nevyřeším, jak to příjde, tak to příjde a budu to řešit, až to bude aktuální. Zatím si to nepřipouštím a věřím že to zvládneme. Děti by měly být od sebe skoro přesně 3 roky. Vojta by měl jít do školky,takže by bylo víc času na mimčo-no uvidíme. Zatím si užívám začátku těhotenství :_)))

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Pro me taky byly nejhorsi ty zacatky, a uprimne asi tech prvnich 6 mesicu...furt jen rval, furt se chtel nosit, takovy to ho nechat lezet na dece pod hrazdickou, tak to ho bavilo mozna jen 3 minuty a zase rev!!!! Pak jak zacal sedet, lezt, tak uz to slo....ted je to super, 2.5 roku, je samostatnej, obcas ma zachvat vzteku, ale to tak jen 1 x do mesice, jinak mu vse vysvetluji a predchazim zachvatum vzteku, ze mu vse predem reknu, co se bude delat za chvili atd....vetsinou to funguje....takze ja byc druhy mohla hned, ale furt vahame....paaa

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Vojtovi je 28 měsíců a je v pohodě-sám si všude vyleze a zase sleze, do autosedačky, do vany, z vany, do kočárku, do postele-jedinné, co ho nesu je z koupelny v ručníku, ale on se pevně chytne za můj krk a tak se vlastně nese sám. Je to super být tětnotná a mít takhle samostatné dítě, který si pomůže samo. Mazlíme se buď v leže a nebo si k němu kleknu a obejme mě a nebo chce abych mu udělala miminko-to si sednu a chovám ho v leže jako mimino.
JInak fungujeme normálně, chodíme bobovat, nakupovat, o víkendu jsme odhrabovali u našich sníh-mě je dobře, takže to není problém, ale nedovedu si představit problémové těhotenství s nevolnostma-to už je potom asi horší

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Vojta jak je živej, tak je strašně i šikovnej-no on už měří metr, takže pro něj není problém došáhnout i na vypínač :-) Kam nedošáhne, tam si přinese stoličku :-)
On je hrozně takový houževnatý-jeho nohy jsou uplně tvrdé, jaké má svaly, je hubený, pružný-dokáže i dobře padat. Minule odněkud sletěl a jak kočka-na všechny 4 :_)
ale je to zbrklouš, takže jak všechno rychle, tak taky zakopává stále o ten samý prah doma, schválně venku tahá nohy za sebou, takže je stále na zemi-ale když spadne, tak ho nechám a on sám vstane a ani nemukne. Je mi to někdy před lidma blbý, koukají na mě, že to dítě ani nezvednu ze země, když upadne, ale já vím, že on to zvládne sám :_)a bez řevu

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

sport začne dělat jen co se dostane do věku, kdy ho někam vezmou-hraje parádne fotbal, teď se naučil i hokej, v zimě chceme zkusit lyže (minulý rok z nich nadšenej nebyl-ale byl to ještě prcek). Ale budeme rádi, když bude dělat sporty jako my, takže ty lyže určitě, brusle, kolo a v létě jsme ulítlý na windsurfing, tak ho to třeba taky bude bavit, když vidím, jak miluje vodu a vůbec mu nevadí, že je furt pod ní :-)))))Nevím, v telce rád kouká i na basket, tak uvidíme, kam až poroste a co ho bude bavit. Ale ze své zkušenosti vím, že ať dělá jeden sport pořádně a né 10 jen tak napůl s tím, že už mu nezbyde volný čas na nic jiného. To jsem měla já-táta chtěl, abych dělala všechny sporty-já si kvůli tomu zničila záda, protože jsem začínala už v 7 letech s windsurfingem, kanoistikou, gymnastikou, lyžema, volejbalem a podobnýma-nic z toho mě tenkrát nebavilo-měla jsem toho plný zuby. A kromě pár diplomů z windsurgingových závodů jsem to stejně nikam dál nedotáhla.
No hele u nás jsem za "pohromu" já-taky dokážu věci. Jsem levák a mě připadá někdy, že mám obě ruce pravé. Všechno mi padá, jsem taky schopná zakopnout o spáru v dlaždičkách, nejsem zrovna šikovná.Takže tohle má určitě po mě.

ahojky, nevím, to je hodně individuální představa o tom, jaké období je nejnáročnější. každé období má něco, ale v těch 2letech zhruba do těch 3 je to asi nejhorší. děťátko zkouší, co může a je potřeba hodně usměrňovat. vyžaduje hodně pozornosti. Jsem ve 27tt a mám 2,5letou slečnu, někdy je to náročné, malá totiž není žádný anděl, je hodně živá. babička měla 3děti hned po sobě a říkala že by jí stačila jedna naše holčička, že to neviděla :) Dělám do toho ještě vysokou, takže po večerech se ještě učit, je nad lidské síly, ale zvládat se to dá.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka