Vypadám jak matka, co své dítě týrá.

Ach jo.
Dnes jsem byla pro Jonáška v mš.Jsou mu čerstvě čtyři, do školky chodí už rok.
A paní ředitelka, se mě ptala, co že se to s Jondou děje? Že je hodně ustrašený a pořád se ptá, zda pro něj maminka přijde.
Z mš chodí po o.Spí jen 1x týdně.
I doma se pořád ujišťuje, jestli tam jsem.
Celé to pramení z toho, co se nám stalo v létě v Tunisu.Měl jeden den horečku, spal v pokoji a já mu odskočila pro oběd.A on se v té době zmatený a s horečkou probudil.Rozházel chudinka celý pokoj a odemkl si a odešel nás hledat.Hotýlek byl malý, jakmile jsem se vrátila,a neviděla ho, málem jsem omdlela.Ale našel se naštěstí hned.Vyčítám si to celou tu dobu, ale stalo se a teď za to platíme, já i on
Bohužel to v něm zanechalo hlubokou stopu a nějak se s tím nemůže vyrovnat.
Při tom já jsem s klukama téměř pořád, nemám hlídání, tak se s mužem střídáme.
Každý den ho ujišťuji,kdy pro něj přijdu, co slíbím dodržím.Říkám, mu, že maminky své děti neopouští atd.....Asi to chce víc času.
On byl vždycky hodně senzitivní, vše si moc bere,ale na stranu druhou je to divoch.
Navíc jeho mladší bratr je naprostý opak.Tomu je vše u p.....
A Jonda pak brečí, třeba, když se Mikeš naštve, a že jde pryč (třeba venku)Jonášek pak brečí a prosí ho, aby neodcházel.
No, abych se vrátila na začátek.Paní ředitelce jsem to řekla, tak, jak to bylo.Cítila jsem se , jak neschopná matka.Na druhou stranu jsem ráda že mají pedagoga, co mu není jedno, jak se jeho děti mají.
Odpol. máme tř. schůzky, tak to s ní ještě proberu.