Všechno je jinak...:(

Ahoj holky..tak je vše v prde*i,nemůžu to napsat jinak..už je to asi 3 týdny,co jsem sem psala,jaké mám problémy s partnerem..a nakonec vše dopadlo jak nejhůře mohlo,i když bych vlastně měla být šťastná ://:...chtěli jsme s přítelem miminko,ale on se začal chovat vážně divně a já si byla téměř jistá,že mě podvádí a chtěla jsem se snažením okamžitě přestat a jít si pro antikoncepci,než budu mít jistotu...teď už jistotu mám a to takovou,že mě opravdu podvádí,už snad půl roku :r: ...přišla jsem na to nakonec na FB ...ale to by nebylo to nejhorší.když jsem to zjistila,že mě podvádí,tak ještě předtím než jsem s ním mluvila,jsem šla k Dr.,chtěla jsem si nechat předepsat antikoncepci a pak mu to předhodit tak,jako že s člověkem,který mě podvádí já vážně dítě nechci...ale doktor mě překvapil takovým způsobem,že jsem se skoro složila...JSEM TĚHOTNÁ!! :00: ..už když jsem vám tu holky psala poprvý,tak jsem byla těhotná,ale mě to ani nenapadlo testovat se,protože jsem měla myšlenky jinde a hlavně jsme spolu s přítelem moc nespali...takže když jsem mu řekla o tom,že vím,že mě podvádí tak jsem mu rovnou řekla,že s ním čekám dítě,ale že s ním nemůžu zůstat,protože mi ublížil a já už mu nevěřím...on se sice přiznam k nevěře,ale začal okamžitě škemrat,ať mu odpustím a že to s ní skončí,ale že ona ho hrozně uhání a dělá scény a on prej nevěděl,jak to má udělat :n: no sakra to snad není můj problém ne?já vážně nevím co mám dělat,dítě jsem si přála,ale ne v takovéhle situacia.teď jsem z toho skoro až smutná,ale nechám si ho samozřejmě :///: ... jen se chci zeptat maminek,co třeba zažily něco podobného,na co všechno mám od něj nárok??když nejsme svoji atd?...byt je naštěstí můj,ale nevím jak to utáhnu všechno :€z€: ...jeho jsem vyhodila,ani nevím kde teď bydlí,jestli u ní,nevím...ale pořád mi volá a píše a jezdí sem a chce se ke mě vrátit,ale já takhle nemůžu,strašně mě zklamal :devil: ...nebo byly by jste schopné odpustit takové hrozné věci někomu?já ho pořád miluju,ale to časem snad přejde,jenže teď mi to pořád motá hlavu a říkám si,že mám dítě s ním a ono nebude mít otce atd.. :? kdyby mě podvedl poprvé,tak snad to nějak překousnu,ale poprvé to nebylo a už mu nevěřím..co by jste dělaly?dokázaly by jste odpustit?já teď rozhodně ne,ale bojím se,že ho jen tak nepřestanu milovat a že mi bude hrozně chybět..omlouvám se za román,děkuji všem,které to přečetly :a: