Větší klid

Už se konečně pomalu uklidňuju... Na začátku těhotenství jsem se hrozně těšila na to, až budu mít dvanáct týdnů za sebou, a hurá - JE TO TADY!!! Myslím pořád na to, abych se neradovala, že to nemůžu přehánět, ale prostě ta radost je obrovská a cítím na sobě obrovskou úlevu. Díky tomu, že se mi začíná ukazovat bříško a řada lidí v práci to poznala právě díky bříšku, se cítím taky klidněji, že se něco děje, že roste a že je snad v pořádku. Dneska jsem zase udělala menší chybu, že jsem si začala číst o možných komplikacích v těhotenství, ale naštěstí se včas stopla a zavřela knížku, abych nemyslela na nejhorší. Vím, že se to stává, ale téměř všichni kolem mě porodili bez problémů, tak doufám, že se zařadím mezi ně. Začínám přemýšlet, co to ve mně vlastně roste, zda holčička, nebo chlapeček...
Dneska jsem se trošilinku vylekala, když jsem zjistila, že nemůžu přitáhnout levou nohu k tělu, jakmile jsem se o to snažila, začalo to v bříšku bolet. Zkoušela jsem pravou a nic, ale levá prostě bez bolesti nešla. Vykašlala jsem se na to, když jsem se naobědvala, povedlo se mi usnout a pak jsem to zkusila znovu a už to bylo dobrý, asi jsem tam měla nějakou vzduchovou bublinu nebo nevím. Každopádně už mě nic nebolí a zase myslím jen na to dobré!!! Jo, a dneska jsme byli s Tomáškem v Globuse a koupili minialbum na 24 fotek - ultrazvuků, tak se chystám, že je tam půjdu dát. Jsem hrozně šťastná. Snad to vydrží!!!