už nevím co s ní - usínání

Ahoj maminky,konečně se po delší odmlce dostávám k pc a můžu napsat, jak se vypořádáváme s usínáním.
Neměla jsem sílu to rázně utnout a vyřešila jsem to nenásilným způsobem. Vzala jsem si z toho, co jste mi sem napsaly několik rad a dopadli jsme takhle.
Minulý týden v neděli jsme zkusili poprvé...maličko plakala,ale jen chvilku, což mě moc překvapilo. Byla ve své postýlce, bez mých vlasů a usínání trvalo dlouho, ale byla jsem vedle v koupelně, dělala trošku větší hluk a nejdřív jsem k ní chodila po chvilce a pak po delších chvilkách.Vysvětlila jsem,že jsem hned vedle, že spinkat spolu nepůjdeme, ale až bude spinkat, že budu spinkat ve stejném pokoji také. Pustila jsem pohádku na cd. Malá si sama četla, občas zavolala a já znovu vysvětlovala a pak...USNULA SAMA. Druhý den plakala víc, ale nepolevila jsem a vysvětlovala, doba usínání se zkrátila do 21 hod..Po víc jak týdnu si malá zpívá a čte sama, jen dopoledne jí čtu knížky, ale to mi nevadí, užíváme si to. Večer usíná pořád do 21 hod.,sama ve své postýlce, jdu k ní minimálně a vypadá spokojeně. Spinká krásně celou noc a ráno se budí kolem 8 hod.. Takže, nepolevila jsem, ale zároveň jsem jí nenechala dlouho plakat a po týdnu tomu vůbec nemůžu uvěřit, že jsme to DOKÁZALI. Nevěřila jsem, že po takové době, co jsem jí naučila spinkat se mnou, si zvykne na tu obrovskou změnu, protože při sebemenším pokusu to vůbec nešlo,moc plakala. Holky, ještě jednou vám moc děkuju za rady, jsem moc šťastná.Mějte se hezky a ať vám prďátka krásně rostou a jste hlavně zdraví.

Slíbila jsem, že napíšu své zkušenosti a taky píšu. Nejsem mamina, která tvrdí, že jsou jen dva způsoby, buď vám nadále bude spát v posteli a nebo to musíš tvrdě utnout. Utnout ano,ale dá se to i postupně a ne lámat přes koleno.

Od malička nám malá nespala, jako miminko do 3 měsíců nám každý večer prořvala 5 hodin vkuse, zkoušeli jsme i toho Estvilla později,ale na nás to až tak nefungovalo. Nosili jsme ji tak do 4 měsíců než přešlo to nonstop řvaní, miminko potřebuje pocit jistoty. Měla jsem pevné pravidlo, miminko do postele nepatří, má svou vlastní postýlku a aby jsme to zvládli od 4 měsíců byl dudlík a plínka náš velký kamarád i v případě nemocí.Nepolevila jsem. Kdyz už jsem ji na uspání vzala do postele,tak po uspání jsem ji vracela do své postýlky, kde měla i monitor.

Do dvou let to pak bylo super, i kdyz usínání ji trvalo 1 až 2 hodiny,ale usínala sama v postýlce.Vždycky jsem ji tam dala nějakou knížku a odešla jsem nejdřív na 2 minuty, vratila se,pak na 5 minut,řvala jak tur, pak jsem se vrátila za 20 min a to malá uz byla klidná a pak už usla sama. Měla jsem čas s manželem pro sebe.

Ale nástupem postele ve dvou letech,protože začala tvrdě odmítat postýlku a spaním sama v pokojíčku se vše změnilo.V tu dobu jsme zrušili z ráz na ráz plínku i noční dudlík, protože se ztratil:-).Ale nějak jsme nevychytali utíkání z postýlky.V tu dobu začaly růst zuby a chtěla spát s náma. Takže usla u nás a v noci jsme ji přenesli, takže ráno se probudila ve svém a už jen to bylo o tom, postupném zvykání si.

Teď jsme ve fázi, že uznává svou novou postýlku,ale bohužel uspáváme. Kdyz uspává manžel,tak mu to trvá 2 hodiny v průměru (a to upozornuji,malá ve svých 2,5 letech nespí odpoledne a to už od 1,5let )a stejně se mu to někdy ani nepodaří. Mně se daří uspat ji během půl hodiny. Uvažovali jsme,čím to je. A je to opravdu tím, že maminka má pevné hranice a rituál. Tak např. kdyz jde spát tatínek, nedodržuje přesně stanovenou dobu spaní (a kdyz ji přesáhneš,tak dítě je utahané a uspávání opravdu nejde), dovoluje ji brát snad všechny hračky do postele, které ji při uspávání tlačí, zapomíná ji sundat ponožky a sponky, které na spaní jsou také nepohodlné a pořád se s ní vyblbuje. U mě už tak hodinu před spaním má malá klid, žádné rozptylování. Jde dát babičce, tatínkovi,dědečkovi dobrou noc.Dostane mlíčko, sundáme ponožky, sponky, natřepeme polštářek s medvídkama, které na Madlenku promlouvájí maminčiným změněným hlasem a říkají Madlenko jdeme spinkat, tak samo peřinka s medvídky, která zahřeje nožičky, povíme pohádku nebo zaspíváme písničky a vezmeme si nějakou jen jednu hračku, se kterou chceme spát. Většinou to je kočička, taková, do které strčím ruku a můžu s ní hýbat a k Madlence promlouvat, dělí se s ní o mlíčko a jdou pak spolu spát. Chvíli ji škrábu po zádech při zhasnutém velkém světle a je zapnutá jen lampička.Madlenka se sama rozhodne jestli ji mám zhasnout ještě před usnutím.Sama mi řekla,že se bojí. Z 60% dáváme v noci ještě mlíko, o které si řekne a vždy pak s ní musím ležet takových 20 minut a pak se přemístím do ložnice. Vím, že v noci se jíst nemá,ale nám doktorka řekla, že čím déle bude pít mléko tím lépe. Takže to nehrotím.

Vrátím se,ale k tomu, kdyz ti dítě řve. Za každou cenu,dělej vše proto,aby to nemuselo jít násilím tzn.nalákat ji do postele, říct,ale slunátko tam pláče a chce ti říct krásnou pohádku a říct třeba příběh, který zažila v ten den ona sama např. slunátko dnes jelo k babičce a tam mu babička dala dáreček např. kinder vajíčko, které opravdu to dítě u babičky dostalo a tak. U nás to doopravdy funguje.

Ted čekáme druhé a rozhodli jsme se odbourat uspávání. Jsme rozhodnuti,že do toho půjdeme,až malá bude zdravá, má teď chřipku.Ale plánujeme to tak, že ji to prostě nejprve budeme vysvětlovat,že už je velká a budeme se do pokoje za ni vracet nejprve po 1, po 3, pak po 6 min. a zvětšovat to a rozhodně vydržet aspon týden a zhodnotit výsledek.

Při nočním spaní, ji začínám říkat, že musím jít čůrat, hned jak dopije mléko, takže už několikrát usla sama a už několikrát nám spala i bez požadavku mlíka přes noc. Takže si myslím, že se nám to opět podaří nenásilně a nenápadně. Máme dost svéhlavé dítě a hrozně cholerické. Scény mi za to nestojí,vždycky si plánuji,jak jim předejít. No a až bude zdravá, tak se na to vrháme a dám pak vědět. Taky těžko snáším její pláč,ale za pár měsíců mě čeká pláč druhého miminka a nechci,aby ona to pak vnímala,že je odstrčená. Bude už usínat sama,protože bude naučená.

Ulehči si cestu, popřemýšlej,co může na tvé dítě platit a vrhni se do toho. Ona sama z tebe může cítit,že ty to nedáváš, věř si a zvládnete to. Sama s tebou může manipulovat,takové děti jsou už chytré.Promiň za tak dlouhý dopis,ale nějak jsem se rozepsala. Jo a ještě na nás negativně působí návštěvy, vždy kdyz u nás jsou a odejdou třeba i v šest večer, tak malá usne až po 3 hodinách.Taková jsem byla prý i já a ségra.

Musím si to uložit a až budet víc času odpovědět, trpíme stejně.

Ahoj koukam že tyto problemy ma každa druha maminka :) Muj syn 26mesicu uz pres dva mesice spi semnou v posteli zacalo to taky nemoci laringitidou kdy spatne v noci dychal a ja byla skoro cele noci vzhuru do toho čekame druhe tak jsem byla vyřízena ale lepsi nez abych chodila kazdou minutu k jeho postylce kontrolovala jestli dycha a nema teplotu.....do toho manžel pracuje daleko tak jezdi domu na vikendy tak me vyhovuje ze nespim sama ale aspon s malim ale manzel brzy uz bude doma kazdy den a chceme spatspolu ted spi vedle v pokoji...tak ho budu muset naucit zase do postylky ale nevim jestli ted do male nebo mu koupit velkou a zkusit do velke ale je pravda ze z te mi budu vylejzat...ach jo neni to jednoduche kdyz si svoje mali broučci rozmazlime :///:

tak já se přidám k těm které udělali tvrdý zásah: malá když v noci zabrečela tak šla hned k nám do postele kde se roztahovala, nevyspali sme se manžou ani jeden, byli sme jenom otrávení... Takže manžel řekl DOST, malá dvě noci prořvala, bylo to o nervy ale zabralo to. Já sem měla na starosti zase večerní usínání a to sem zmákla dobře. Vzhledem k tomu že malá přes den nespí od dvou let tak s tím není problém. Večer si vyčistíme zoubky, dostane pusu od táty a jdeme do ložnice. Tam si vleze do postýlky, přikryje se, přečeteme pohádku, občas zazpíváme, dostane pusu, rozsvítím lampičku, nechám otevřené dveře, zhasnu velké světlo a odcházím pryč. Ze začátku teda brečela chodila sem k ní nejdřív v intervalech 1-2 minut potom sem to prodlužovala až usnula. Trvalo to nejdýl týden, teď usíná krásně sama. Za chvíli bude mít sama pokojíček a snad jí to zůstane. Jo a spí většinou celou noc...

moc dobre vim, co prozivas..nas Oli (bude mu 22 mesicu) mel jako miminko zanet ledvin, rotaviry, koliky - uspavala jsem ho odmalicka u nas v posteli a pak ho prendavala do postylky..ale vzdycky ve 12 v noci jsem si ho brala k sobe do postele a spal s nami..jenze jsme se nevyspali ani jeden. Pred 3 mesici jsme mu koupili velkou postel (postylku nesnasel), lehla jsem si k nemu do postele a uspavala ho..on mi pritom skrabal ruku a takto usinal..ale taky to zacalo nabirat na case az jsme se dopracovali ke 2 hodinam uspavani..s manzou jsme taky na sebe nemeli po vsech strankach cas, pac ja vzdycky vytuhla a pak jsem se jen premistila do loznice..asi pred 7 dny jsme rekli dost a ucime maleho usinat samotneho ve svem pokojicku v posteli..je to teda hodne narocne na nervy, maly se vzteka, breci, slejza, chodi za nama, chce proste me a chce me na te ruce skrabat..vzdycky s nim teda jdu do pokojiku, ulozim a odchazim..ale obcas si sednu mezi dvere, ale to mu nestaci, opravdu potrebuje me skrabat..ale nepolevili jsme s manzou a vytrvame..kazde usinani je ale jine..treba 3x spal do 10-ti minut, 2x do 30 a vcera byla teda krize, usnul az po 1,5hodine..u vas to podle mne bude snazsi, kdyz mate jeste postylku..zkus k ni v pravidelnych intervalech chodit, at vi, ze tam ses pro ni, ale musis byt opravdu rozodnuta a zatnout zuby a vydrzet to..mne pomaha manzel, ze drzi pri mne!! Dej pak vedet, jak to u vas probiha, papa :a:

ahoj, chápu tě že když byla malá nemocná vzala sis jí k sobě, ale teď se ti to bude asi dost špatně dávat zpátky, chce to tvrdý zásah, ale připrav se že to bude fakt mazec, u dvouleté holčičky. napadlo mě- má svojí postýlku ještě tu malou? možná by nebylo šptné zkusit rovnou velkou postel v tomhle věku, protože pak by tě zas čekalo přeučování do velké. co třeba jí tam koupit prostěradlo s oblíbenýma postavičkama, asi to moc nezabere, ale aspoň něco na co se tam může těšit. a ještě mě napadlo, když u babiček spí dobře, co třeba když by babička přišla hlídat k vám (vy s taťkou vypadli někam poblíž.. nebo to zkusit nechat na taťkovi, abys prostě nebyla doma, některé děti to tak přijmou líp, když vědí, že maminka není doma- říct jí kam jdeš a že druhý den až se vyspinká už budeš doma a budete si spolu hrát.

U nás je spaní taky děs a hrůza, ale s usínáním jsme problém nikdy zvlášť neměli. Zkusila jsem Estvilla, když byla malá miminko. Dnes přečtu pohádku, chvilku s ní ležím a pak jdu vedle do pokoje. Usne někdy ale klidně až za dvě hodiny, tj. ve 22 hod. :n: Ale je v posteli, tak se to dá. Neřve, nic nezkouší...Přes den děs už asi měsíc. Nechce spát. Někdy už jsem z ní na nervy a prostě jí plácám, když dělá kraviny místo ležení - musí se otočit na bok, zavřít oči a nedělat nic jiného, jinak neusne. Nechala jsem ji týden bez odpoleního spaní a opět začala v noci hodiny strašit. Vzbudí se a nechce se jí spát - takový paradox...S malým to je horší. Jsou mu skoro 4 měsíce. Trápily ho koliky, stále blinká, takže Estvill ještě neproběhl. Posl. dobou ale usíná rozumně - tak v devět. Zpívám ukolébavky. Někdy usne, jindy ho ještě musím vzít na ruku. Včera jsem ho musela vzít např. k malé do postele, protože ječel. Přečetli jsme pohádku a Ondry usnul jako první na Eliščině posteli... :)

Holky díky, máte pravdu, můžu si za to sama a teď to budu muset tvrdě řešit, jen nevím, jestli zvládnu slyšet jí jak pláče. Už jsem to zkoušela a úplně ztrácela dech. Měla rozsvícenou lampičku, otevřené dveře, slyšela nás, vždycky jsem na ní zavolala, že jsem tady a přesto řev.Čekáme druhé mimčo, takže to dřív nebo později utnout budu muset. Mějte se hezky a ať vám dětičky pěkně rostou. Lucka

Ahoj, pokud tě uspávání dítěte vyloženě obtěžuje a vadí ti, tak to budeš muset ukončit, jak píšou holky níž.. Bude to stát trochu nervů, nějaký ten pláč, ale to se nedá nic dělat. Pokud by ti to nevadilo, vyhovovalo by ti to, tak je to každého věc, jak si to s dítkem zařídí. Taky jsem tu starší houpala na rukou, než usnula, ta mě teda nehrabala do vlasů, ale do pusy.. Když jsem to zakazovala, ječela, já chtěla mít klid a pokoj, povolila jsem a upletla si tím na sebe bič.. Byla teda mnohem menší než tvoje dcerka.. Ale odnaučili jsme ji houpání na rukou, přešla do své velké postele ve svém pokojíčku a večer usíná sama. Takže to jde, ale musíš být teď hlavně silná a tvrdá a nepolevit, když se do toho pustíš! A počítat s tím, že pár nocí se asi vyspíš ještě hůpř než obvykle, takže si chodit lehnout přes den když bude spát i dcerka, ať načerpáš síly na noc :-) Držím pěsti, zvládneš to!! :-)

já tohle nepochopím, do roka spinkala sama a ty si jí v roce takhle blbě naučíš? To je pak těžko radit, opravdu musíš být buď tvrdá a změnit to nebo si nestěžovat a pokračovat v tom co děláš a uspávat kdoví do kolika let ... Opravdu tady jiná rada není. Chápu, že bylo pro tebe lepší s ní spát, když byla nemocná, ale měla jsi myslet do budoucna, že prostě tohle řešení není .... Tak přeji pevné nervy ;) :a:

muzes si za to sama tim ze sis ji vzala do postele a nektere deti jsou na to haklive,a strasne spatne se odnaucuji,jsem pro tvrde utnuti takoveho uspavani,maximalne precist pohadku nebo zaspivat pisnicku a jit,jasne ze bude brecet a vyrvavat si pozornost kdyz je na to zvykla
ale ty musis vydrzet

Ahoj. Ja bych na to sla drsne a uspavani bych utla. My jsme naseho Kubu taky uspavali tim, ze jsme s nim lezeli v posteli, ale kdyz to doslo tak daleko, ze jsem s nim po obede lezela v posteli treba hodinu a ve vedlejsim pokoji vyrvavala nase mesicni dcera, tak jsem si rekla, ze se na to muzu vybodnout. Precetla jsem pohadku, zazpivala, rekla, ze musim jit za Ajou nebo varit nebo zehlit a sla jsem. Samozrejme, ze byl par dni rev, ale vzdycky jsem po chvili prisla, ulozila znova, prikryla a zase odesla. Taky nam zdrhal z postele a chodil za nama do obyvaku. To teda dela jeste ted, ale rozhodne je to min pracny a hlavne min casove narocny nez uspavani. Az zvladne usinat sama, tak bych poresila to spani u vas v posteli a soupla bych ji do vlastni.