Už nemůžu :-(

Milý deníčku a děvčata, která mě snad ještě pamatují,
nepíšu sem moc často, spíš se snažím odpovídat na dotazy vás ostatních. Ale dneska se musím po dlouhé době vypsat ze své depky. Jsem po pátém IUI, třech v nativním cyklu a dvou stimulovaných. Tento cyklus jsem stimulovala kombinací Gonalu a Clostibegytu. Dneska jsem 29. DC a 16. den po IUI. MS zatím nedorazila, přestože obvykle po IUI u mě přichází dřív a to 26. DC. Zítra bych měla oficiálně testovat dle pokynů doktora, ale testnula jsem už dneska. Myslela jsem si, jak to v pohodě zvládnu, pokud bude jen jedna /, ale když jsem pak zírala na ten negativní test, najednou jsem tak nad věcí nebyla. Prostě to zase nevyšlo. Stejně jako 33 x před tím. Myslím, že už mi fakt docházejí síly. Už nemůžu. Za dva a půl roku a rok a třičtvrtě v lékařské péči se mi nepodařilo otěhotnět, přestože nemáme jediný problém. Doktoři neví, co s námi, takže nás šoupli do kategorie idiopatická neplodnost. Dobrá, nemusím mít všechno hned, myslím, že jsem i docela skromný člověk, ale já už fakt nevím, co dělat dál. Celkem hrdě jsem nesla to, že jsme se nevešli do 85 % párů, které otěhotní do roka, hodila za hlavu, že Mojžíšovka pomůže 7 ženám z 10 a já jsem ta jedna ze tří, že dalším pomohla laparoskopie, dalším IUI v nativním cyklu a stále doufala v to, že i na nás se prostě to štěstíčko jednou usměje. Ne, nepomohly ani dvě stimulované inseminace, kdy otěhotní jedna žena z pěti. OK, na pěti jsem byla, čistě teoreticky a statisticky vzato, jsem byla tak trochu na řadě. Ale ne, místo mě opět těhulí někdo jiný. MS sice ještě nepřišla, ale to kvůli tomu, že beru dva Utrogestany denně a ty už tělo nepřemůže. Jakmile je vysadím, MS přijde.
Jde o to, že poslední naděje, kterou máme, je IVF. A já se prostě bojím toho, že pokud nemáme žádnou příčinu neplodnosti a jsme v podstatě tam, kde jsme byli před více než dvěma lety, ani IVF nám nepomůže. Připadám si tak trochu v koncích....
Nejde mi na to nemyslet. Každá z dlouhodobějších snažilek mi potvrdí, že se to prostě nedá. A i kdybych si stokrát řekla, že vše hodím za hlavu, neudělám to. Přestala bych na to myslet snad jen ve chvíli, kdy bych brala antikoncepci nebo neprovozovala sex a tudíž neměla šanci otěhotnět. Tak začínám přemýšlet o tom, že to tak asi fakt udělám, odejdu z CARu a začnu znovu brát antikoncepci, abych se trochu srovnala a začala myslet na něco jiného. Protože takhle se z toho brzy zblázním. Někdy tuším loni jsem viděla film Mamas a Papas a smála se té hlavní hrdince, když ji chytl hysterák, že to zase dostala. Říkala jsem si, že já se do téhle fáze nikdy nedostanu, jednak nám snažení nebude trvat tři roky jako té hlavní hrdince a taky jsem celkem nad věcí. Ale asi fakt nejsem a nevím, co si s tím počít...