Tak nějak napůl

Tak dnes před chvilkou jsme přijeli z Ústí. Celou noc jsem se modlila, a to jako myslím fakt vážně... a doufala, že nám na tom vyšetření neseberou zbytek větru z plachet. říkala jsem si, když už nic jinýho, ať nám nechají alespoň nějakou naději. A nechali..... Pan doktor trochu kroutil hlavou nad hodnotami naměřenými panem primářem, ale došel tako k hraničním hodnotám. Takže to není úplně v kýblu, ale jen napůl.... Cvrčkovi prohlédl snad i možnost plochých nohou a jinak je to klučík jak řípa :) říkala jsem si, že když to budešpatný, tak se tam snad už opravdu zhroutím a vynesou mě v kazajce, takhle jsem se opravdu držela... doktor byl moc milý a hodný. Každopádně za týden jedeme znovu - na kontrolu. řekli mi, že pokud zjistí nějakou anomálii, stejně se v tomto stádiu těhotenství s tím už nedá nic dělat a musel by svěřit dítě do péče neurologů..... nechci domýšlet. Zatím nám svítí hvězdička naděje a té se chceme držet. Ještě jednou chci poděkovat moc za podporu zdejší maminky, nebo ty nastávající... je příjemné se v tom necítit sám, a se známými je to tak těžké probírat. Zároveň chci tímto vyjádřit podporu všem maminkám, které se bojí o své mimísky, čekají na výsledek nějakého vyšetření, nebo už se s mimískem léčí, hodně síly!!