strach z porodu a bolesti-maminky prosim napiste
holky, taky uz se bojite?
ja se moc nebala, ale posledni dobou si tu ctu naky prispevky tykajici se porodu a zjistuju, ze fakt nevim, co me ceka. nedokazu si hlavne presne predstavit, jak takova "kontrakce" vypada...je to podobne jako hodne silna menstruacni bolest? nebo boli cele bricho??? je ta bolest s necim srovnatelna? (treba je krec v noze horsi? to je podle me straasna bolest a vetsi si zatim nedokazu predstavit:) mam proste strach, ze ty bolesti nevydrzim...normalne se mi dela spatne i kdyz jdu jenom na odber krve, na vrtani k zubari atd., tak mam proste strach, ze todle fakt nezvladnu....) prosim, napiste jake to bylo, at se na to bud pripravim nebo at me uklidnite, ze tak strasne to neni:))) pripadne co vam psychicky pomahalo zvladnout tolik hodin s velkou bolesti? dekuju!! (PS: bohuzel z mych dobrych kamaradek nikdo tehotny zatim nebyl, tak se nemam koho zeptat, tak otravuju vas tady)
ahojky mě kontrakce boleli jako když máš křeče ( velký průjem ), ale nerada bych tě strašila potom mě napíchli na kanilu a začali bolesti které se nedají popsat, ale každý máme práh bolesti jiný takže ničeho se neboj když jsem to přežila já tak to přežije každá, protože já u porodu řvala že umřu...hihihi a ted už se tomu jenom směju..takže ničeho se neboj každopádně to poznáš, já se taky bála že to nepoznám prostě tě začnou křeče a po pár minutách se budou vracet.
Snad jsem ti trochu pomohla a hlavně moc nevystraila....pá a přeji tobě pohodový porod, zdraví tobě i mimískovi....Drž se....
můj názor je, že nejvíc bolí strach. Já jsem taky měla obavy, ale jeidný strach, který jsem si připouštěla byl, aby se něco nevyšmoulilo a mimču se něco nestalo. Jinak já jsem měla porod za odměnu. Od prvního něčeho, co se pravidelně opakovalo, a jen to bylo malinko protivné to trvalo 6 hodin a to mi ještě hodku a půl před porodem asistentka říkala, že jedu doml, oak mně doktorka vyšetřila, vykulila oči, že jsme v půlce a za půl hodky ji volali k porodu, Pak to ještě chvilku trvalo (muslela jsem dostat alespoň první dávku antibiotik kvůli srdci), ale bylo to v pohodě. Jinak tělo si samo nějak dělalo co chtělo a stačilo se na to soustředit, okolí jsem nevnímala, jen jsem poslouchala rozkazy z dálky. Jak jsem porodila, tak jsem říkala, že to klidně budu dělat na pokaždé, osobně jsem to čekala daleko horší. tak at je to rychlé a hlavně at vše dobře dopadne. BLeše je něco přes rok a je to hrozná sranda.
No já se snažila nepřipouštět si nějaké obavy a podařilo se mi to. Nikdo ti nemůže říct, jak moc nebo málo tě to bude bolet. Pro každou je ta bolest jiná. Za sebe ti můžu říct, že na začátku to bolelo jako silná menstruace a pak se to stupňovalo. Byla jsem ve velkém útlumu, mezi kontrakcemi jsem pospávala a celkově jsem byla tak trochu mimo smysly (třeba jsem skoro neslyšela, všechno mi museli x krát nahlas opakovat a to trvalo ještě druhý den :) ). Takže tu bolest si vůbec nepamatuju. Asi je blbost ti říkat, ať se nebojíš, ale opravdu nevíš, co tě čeká a protože má každá jiný porod a jinak ho prožívá, neřekne ti to ani nikdo z nás. Pro mě třeba je opravdu horší ta návštěva zubaře.
Držím palce a těš se na miminko a ten kolotoč okolo něj :)
In reply to No já se snažila by Juulca
jj to já teda taky radějc rodit než zubař:)))))
ono t není totiž bolest která je z něčeho..jako když tě bolí žaludek nebo když tě třeba vrtají
tohle je pozit.bolest je funkční..má to tak být a tělo to tak bere.tak mysli že ta bolest tě otevírá a pomáhá miminku ven.na to jediný jsem celou dobu myslela.a hučela jsem si a říkala sama pro sebe jsi dobrá...za chvíli to bude...už se těším ...vydržííííím to ak tomu si dýchej:)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj kočko... musím souhlasit s tím, co tu napsala už jedna maminka přede mnou, že nejvíc asi bolí strach... od švagrové jsem měla dojem, že porodit dítě je něco jako jít nakoupit do samošky a vyložit nákup na stůl... jak říkala, ona rodila jak králíci a mohla by rodit desetkrát do roka, že to nic není... a tak jsem to tak brala... u prvního dítěte jsem kontrakce nejdřív nepoznala... rozhodně to nebylo nic tak děsivého, jako když ukazují porod v televizi v nějakém filmu... prostě mě jen pobolívalo v podbřišku, ale pořád nepřišla žádná ta hrůza, co jsem z filmů znala, tak jsem si říkala, že to není ono... no a málem jsme nestihli dojít ani na sál, a malá byla venku... já mám děsnej strach ze zubaře a vrtat bez umrtvení bych si nenechala... rodit bych šla klidně znova... naštěstí jsem první porod měla rychlovku, od prvních kontrakcí do porodu to byly tak tři hodiny... u druhého mi porod vyvolávali kapačkou s oxytocinem, takže kontrakce nastoupily hned a už jsem je poznala, ale zase říkám, že to nebyla žádná taková hrůza... jsou horší věci... ledvinová kolika bolí víc... no a teď ten třetí porod po patnácti letech byl stejný... a bylo to jako u toho vyvolávaného, kontrakce mi naskočily hned po pěti minutách a nejvíc mi při nich pomáhalo chodit... s rukama opřenýma do boků a chodit a chodit... to jsem je skoro necítila... když jsem si pak musela lehnout, bylo to poznat... já jsem děsná citlivka, když se uhodím do prstu nebo říznu, tak umírám, ale ten porod mi v tu chvíli nepřipadl tak strašný... a s těma endorfinama je to pravda, já byla úplně zaplavená a prý jsem se furt usmívala a hlavně po porodu jsem byla jak nadrogovaná... a tak to asi má být... příroda to zařídila dobře... a za nějakou chvíli si na to nepříjemné ani nevzpomeneš...
Tak ti držím palečky, abys měla taky takový pohodový porod a netrápila se dlouho... a neboj se, zvládneš to líp, než si myslíš... zubař je horší... ;)