Separační úzkost? Ale u matky...

Ahoj maminky, těhulky atd. :///: . Potřebovala bych poradit, uklidnit se, vypsat se... Sjíždím už pár dní všelijaké diskuze na maminkovských stránkách, co se odloučení od dítěte týče, ale přesto nejsem klidnější. Za 10 dní mám termín porodu a doma 20 - ti měsíčního prďolku. Začínám mít silné deprese, že budu muset na ten necelý týden do porodnice, nevyhnutelně, samozřejmě :s: . Syn hlídání zvládá dobře, když jsme se před pár týdny s manželem brali a on poprvé spal u našich na tu jednu noc, tak byl prý úplně v pohodě. Nicméně bude po tu dobu na střídačku s tatínkem doma, což zvládají parádně a napůl u babi s dědou a mým bratrem, kterému je šest let a syn ho naprosto zbožňuje, takže prostě o něj bude nádherně postaráno a bude maximálně zabaven. Přesto všechno se schyluji k úzkostným až plačícím stavům, že bude nějaký problém, že se bude trápit a sobecky i nahlížím na to, že já to nevydržím... Máte nějaké rady, fígle, zkušenosti jak se s touto situací vnitře poprat? Budu vděčná za cokoliv... :?